ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.2608.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 2608/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. právní věci žalobce Z. Č. , zastoupeného Mgr. Michalem Dlabolou, advokátem se sídlem Praha 7, U Studánky 3, proti žalované České pojišťovně a.s. , se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, PSČ 11304, identifikační číslo osoby 45272956, s adresou pro doručování Česká pojišťovna a.s., útvar právní, Praha 4, Na Pankráci 1658/121, o zaplacení 346 475 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 181/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2016, č. j. 17 Co 225/2016-288, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2016, č. j. 17 Co 225/2016-288, není podle §237 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) přípustné, neboť odvolací soud se při řešení právní otázky vlivu zjištěného porušení povinností pojištěným (žalobcem) při uzavření pojistné smlouvy na určení výše pojistného plnění neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jak dovolatel namítá. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, respektovaly závěry předešlého rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) v dané věci ze dne 2. 7. 2015, č. j. 23 Cdo 776/2015-255, když se zabývaly otázkou vlivu žalobcem zatajené informace o poškození vozidla při uzavírání pojistné smlouvy s žalovanou na výši nároku na pojistné plnění a otázkou případné oprávněnosti odmítnutí pojistného plnění, resp. jeho části. Oba soudy v intencích tohoto rozhodnutí zkoumaly oprávněnost rozsahu krácení pojistného plnění žalovanou s ohledem na uvedení nepravdivých údajů žalobcem při sjednávání pojištění a zatajení určitých informací o pojišťovaném vozidle, zkoumaly tedy vliv porušení povinnosti žalobcem při uzavírání smlouvy na určení výše pojistné plnění. Nelze proto přisvědčit dovolateli, že by se soudy nezabývaly příčinnou souvislostí mezi zatajenou informací při uzavírání pojistné smlouvy a nárokem na výši pojistného plnění. Oba soudy shledaly, že nepravdivé informace o poškození vozidla uvedené žalobcem v pojistné smlouvě mají podstatný vliv na určení výše pojistného plnění (ve smyslu §17 odst. 2 v rozhodné době platného ustanovení zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě), a aplikovaly ustanovení §136 o. s. ř., neboť dospěly k závěru, že výši tohoto nároku lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, resp. ji nelze zjistit vůbec. Případný je proto i odkaz odvolacího soudu na judikaturu Nejvyššího soudu v podobě usnesení ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4503/2015, týkající se aplikace ustanovení §136 o. s. ř. a odkazující i na další rozhodnutí Nejvyššího soudu řešící problematiku použití ustanovení §136 o. s. ř.
Odlišný právní závěr dovolatele, že porušení jeho povinností při uzavření pojistné smlouvy nemělo žádný vliv na určení výše pojistného plnění, a že tak žalovaná nemá nárok na snížení pojistného plnění a žalobci svědčí uplatněný nárok v plné výši, vychází z jeho vlastního hodnocení skutkových zjištění a je založený na kritice hodnocení důkazů soudem. Odvolací soud ale skutková zjištění soudu prvního stupně v dané věci hodnotil odlišně, a to tak, že porušení povinností žalobcem při uzavírání pojistné smlouvy s žalovanou mělo vliv na výši pojistného plnění, jestliže žalobce při uzavírání pojistné smlouvy uvedl nepravdivé informace o pojišťovaném vozidle, tj. že vozidlo nebylo poškozeno, ač bylo prokázáno, že se jednalo o vrak, neodborně opravovaný s díly z vrakoviště a ilegálně získanou řídící jednotkou. Nejvyšší soud navíc již několikrát judikoval, že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce není podle §237 o. s. ř. přípustné a podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. jej odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. srpna 2017
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu