ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.2831.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 2831/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce V. P. , podnikatele se sídlem Praha – Záběhlice, Choceradská 2949/3, PSČ 141 00, identifikační číslo osoby 43664628, proti žalované B & M ELECTRIC, s.r.o. , se sídlem Praha 4 - Nusle, U Družstva Repo 1056/3, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 26773392, zastoupené Mgr. Luisem Velázquezem, advokátem se sídlem Praha 8, Za Poříčskou bránou 390/18, o zaplacení 74 142,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 48 C 195/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2015, č. j. 12 Co 423, 424/2014 – 329, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2015, č. j. 12 Co 423, 424/2014 – 329, se ve výroku II., jíž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 4. 2015, č. j. 12 Co 423, 424/2014 – 329, výrokem I. změnil vyhovující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen soud prvního stupně) ze dne 7. 4. 2014, č. j. 48 C 195/2009-265, ve znění usnesení ze dne 20. 6. 2014, č. j. 48 C 195/2009-280, tak, že žalobu zamítl a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu, týkající se nákladů řízení, podala žalovaná dovolání. Přípustnost dovolání ve smyslu §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vymezila tak, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky nároku na náhradu nákladů řízení s ohledem na úspěch účastníka ve věci. Odkázala přitom na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) ze dne 15. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4425/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4193/2013 a ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 33 Cdo 498/2014, podle nichž, posouzení úspěšnosti účastníka v řízení závisí na tom, v jaké části předmětu řízení účastník v konečném důsledku, tedy podle konečného rozhodnutí, resp. konečných rozhodnutí ve věci, uspěl, přičemž žalovaný má plný úspěch ve věci v případě, že soud žalobu zcela zamítne; účastníku, který má ve věci plný úspěch, soud podle §142 odst. 1 o. s. ř. přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení §142 odst. 2 o. s. ř., jestliže žaloba byla zcela zamítnuta. Odvolací soud měl v souladu s ustanovením §142 odst. 1 o. s. ř. a poukazovanou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu přiznat žalované, která měla ve věci plný úspěch, plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dovolatelka dále připomíná, že v případě úkonů právní služby poskytnutých do 31. 12. 2012 musí být v tarifní hodnotě zohledněno i kapitalizované příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z uplatněné jistiny ve výši 74 142, 50 Kč ke dni poskytnutí příslušného úkonu právní služby (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4425/2013).
Vzhledem k tomu, že dovolatelka je přesvědčena, že napadené rozhodnutí není v části týkající se náhrady nákladů správné a je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí, podle níž v případě, že soud žalobu zcela zamítne, má žalovaný plný úspěch ve věci a má mu být přiznána plná náhrada řízení, navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu týkajícím se nákladů řízení změnil a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů, včetně řízení dovolacího.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalované je podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutím odvolacího soudu se odvolací řízení končí a odvolací soud se při řešení právní otázky stanovení nákladů řízení účastníka při jeho plném úspěchu ve věci odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na níž dovolatelka důvodně poukázala, tj. od závěrů učiněných Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 15. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4425/2013, usnesení ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4193/2013 a ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 33 Cdo 498/2014 (veřejnosti dostupných na http://www.nsoud.cz ), podle nichž má ve věci plný úspěch účastník, který v konečném důsledku v celém předmětu řízení uspěl, přičemž podle §142 odst. 1 o. s. ř. soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
Rozhodnutí odvolacího soudu tedy spočívá ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. na nesprávném právním posouzení otázky výše nároku na náhradu nákladů řízení, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od shora uvedené rozhodovací praxí dovolacího soudu, jestliže za situace, kdy žalovaná měla plný úspěch ve věci, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu týkající se nákladů řízení podle §243e odst. 1 o. s. ř., bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243g odst. 1 o. s. ř.), v němž se bude odvolací soud při určení výše náhrady nákladů řízení řídit právními názory vyjádřeným ve shora uvedené judikatuře Nejvyššího soudu (§243g odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.); odvolací soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. září 2017
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu