Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 01.08.2017, sp. zn. 23 Cdo 3228/2017 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.3228.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.3228.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 3228/2017 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce S. L. , zastoupeného JUDr. Jindřichem Zadinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 490/31, proti žalovaným 1) Credium, a. s., v likvidaci , se sídlem v Praze 5, Bucharova 2657/12, IČ 25139886, zastoupenému JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 127/13, 2) ESSOX s. r. o. se sídlem v Českých Budějovicích, Senovážné nám. 231/7, IČ 26764652, 3) ASCOT MB, spol. s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Dobrušská 1797/1, IČ 62966359, 4) V. S. (dříve G.) , o zaplacení částky 241 878 Kč s příslušenstvím, 51 325 Kč s příslušenstvím, 20 110 Kč s příslušenstvím a 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 113/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2015, č. j. 94 Co 268/2015-285, takto: I. Řízení o dovolání žalobce se ve vztahu k žalované 1) zastavuje . II. Dovolání žalobce se ve vztahu k žalované 2) odmítá . III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění: (§243f odst. 3 o. s. ř.) Žalobce podaným dovoláním napadl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2015, č. j. 94 Co 268/2015-285, kterým Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil ve výrocích I, II, VII, VIII rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. ledna 2015, č. j. 18 C 113/2012-208. Žalobce dovoláním napadl výrok I rozsudku odvolacího soudu a dovolání podal pouze ve vztahu k žalované 1) a žalované 2). Dovolatel vzal podané dovolání ve vztahu k žalované 1) zpět, a to podáním ze dne 12. května 2017. Dovolací soud proto dovolací řízení ve vztahu k žalované 1) v souladu s §243c odst. 3 o. s. ř. zastavil. Vzhledem k tomu, že dovolatel vzal dovolání zpět pouze ve vztahu k žalované 1), bylo třeba zabývat se dovoláním ve vztahu k žalované 2). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podané dovolání není přípustné, neboť dovolatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. II. ÚS 383/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 114/2013, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, sen. zn. 29 NSČR 104/2015). Dovolatel sice v dovolání uvedl, že dovolání je podle jeho názoru přípustné, neboť napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázky neplatnosti smlouvy uzavřené osobou jednající v duševní poruše, avšak již nikde v dovolání neuvedl, jaké kritérium přípustnosti uvedené v §237 o. s. ř. tato právní otázka dle jeho názoru splňuje. Dovolatel k této otázce pouze uvedl, že měla být posouzena tak, že smlouvy uzavřené dovolatelem jsou neplatné. Nikde dále v textu dovolání se pak již dovolatel nevěnoval tomu, zda podle jeho mínění tato otázka naplňuje některé z kritérií přípustnosti dovolání upravené v §237 o. s. ř. a o jaké kritérium se případně jedná. Značnou část dovolání pak tvoří pouze dovolatelova polemika se skutkovými závěry soudů obou stupňů. K dovolatelovým skutkovým námitkám Nejvyšší soud uvádí, že je vázán skutkovým stavem tak, jak jej zjistily soudy obou stupňů, což vyplývá nejen ze samotné povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku, ale také ze samotného znění §241a odst. 1 o. s. ř., podle kterého je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci. Dovolacímu soudu tedy nepřísluší přezkum napadeného rozhodnutí po stránce skutkové, nýbrž pouze po stránce právní, a skutkové námitky dovolatele tak nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud dovolání žalobce ve vztahu k žalované 2), k níž dovolání nevzal dovolatel zpět, odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pokračovat pro vadu, kterou dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se podle §243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 1. srpna 2017 JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/01/2017
Spisová značka:23 Cdo 3228/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.3228.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§243c odst. 3 o. s. ř.
§237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2017-10-19