ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.3425.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 3425/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce D. L. , podnikatele se sídlem Kostelec nad Labem, Nitkova 632, PSČ 277 13, identifikační číslo osoby 41696344, zastoupeného Mgr. Františkem Steidlem, advokátem se sídlem Praha 1, Týnská 633/12, proti žalovanému J. V. , podnikateli se sídlem Líbeznice, Srbovka 791, PSČ 250 65, identifikační číslo osoby 71719695, zastoupenému JUDr. Zborovem Dvořákem, advokátem se sídlem Praha 2, Šafaříkova 785/1, o zaplacení částky 88 099,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 19 C 393/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2017, č. j. 21 Co 503/2016-114, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 002 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce JUDr. Zborova Dvořáka, advokáta se sídlem Praha 2, Šafaříkova 785/1.
Stručné odůvodnění :
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 2. 2017, č. j. 21 Co 503/2016-114, výrokem I. potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. 4. 2016, č. j. 19 C 393/2014-77, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 88 099,40 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobce rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce trpí vadami, které nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, jestliže žalobce spatřuje přípustnost dovolání ve vyřešení otázky kvality poučení podle §118a odst. 2 o. s. ř. a následků nedostatečného poučení a v této souvislosti namítá vadnost poučení žalobce podle uvedeného ustanovení a že rozhodnutí Krajského soudu v Praze (dále jen odvolací soud) navíc vychází z nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu Okresním soudem Praha-východ (dále jen soud prvního stupně). Je třeba zdůraznit, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí řešil otázku nároku na zaplacení ceny díla, které měl žalobce pro žalovaného zhotovit na základě tvrzených smluv o dílo, a co se týče otázky kvality poučení podle §118a odst. 2 o. s. ř. a následků nedostatečného poučení, pak dovolatel nevymezil v tomto směru žádnou právní otázku, kterou by měl odvolací soud řešit. Námitky dovolatele týkající se vadného poučení a nedostatečně zjištěného skutkového stavu ve skutečnosti směřují do konkrétních vad řízení, nezahrnují však otázku procesního práva, kterou by řešil odvolací soud. Takové námitky neodpovídají kritériím stanoveným v §237 o. s. ř. (vzhledem k §241a odst. 1 o. s. ř. nejsou ani způsobilým dovolacím důvodem); přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014 a též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4296/2014, případně i ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 23 Cdo 275/2014 - veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz ), což však ze skutkových zjištění odvolacího soudu v dané věci nevyplývá. Ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné. Přípustnost dovolání proto nemohou založit jen samotné námitky proti vadnému procesnímu postupu soudu, ale ani námitky k nesprávnému právnímu posouzení věci založené na kritice nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu věci. Nejvyšší soud mimo jiné již mnohokrát judikoval, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).
Nelze-li tedy pro nedostatek vymezení předpokladu přípustnosti dovolání v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud dovolání žalobce odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. září 2017
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu