ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.3484.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 3484/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně AnMar GROUP s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Platnéřská 90/13, identifikační číslo osoby 29270545, zastoupené Mgr. Ivou Nekvapilovou, advokátkou se sídlem v Brně, Helfertova 335/17, proti žalovanému M. K. , o zaplacení 4.059.757 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 106/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. září 2015, č. j. 8 Cmo 259/2015-196, takto:
Řízení o dovolání žalovaného se zastavuje .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalovaný podal – nezastoupen advokátem – dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. září 2015, č. j. 8 Cmo 259/2015-196, kterým bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. července 2015, č. j. 41 Cm 106/2012-183, jímž nebylo žalovanému přiznáno osvobození od soudních poplatků pro řízení o odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2015, č. j. 41 Cm 106/2012-153. Součástí dovolání byla žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Dovolání účastníka proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků nepodléhá poplatkové povinnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod č. 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), proto okolnost, že dovolatel nezaplatil soudní poplatek za uvedené dovolání, nebrání v pokračování tohoto řízení.
Žalovaný, který je fyzickou osobou, podal proti v záhlaví uvedenému usnesení dovolání, aniž splnil podmínku povinného zastoupení dle ustanovení §241 o. s. ř., a ze spisu se nepodává, že by sám měl právnické vzdělání, přičemž v dovolání požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. ledna 2016, č. j. 41 Cm 106/2012-225, žádost dovolatele zamítl; toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. dubna 2016, č. j. 8 Cmo 69/2016-240. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. června 2016, č. j. 41 Cm 106/2012-249, které mu bylo doručeno 29. června 2016, byl žalovaný vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl dovolatel poučen o procesních důsledcích nevyhovění této výzvě (že nebude-li do 15 dnů od doručení tohoto usnesení předložena plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví). Žalovaný však ani následně vytčený nedostatek neodstranil a na předmětnou výzvu reagoval tak, že opětovně požádal o ustanovení zástupce k ochraně jeho zájmů z řad advokátů.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
V daném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Dovolatel tedy nedostatek povinného zastoupení nejen ve stanovené lhůtě, ale ani do současné doby, neodstranil, ačkoliv byl o povinném právním zastoupení v dovolacím řízení poučen, stejně jako o procesních důsledcích nesplnění této podmínky. Dovolací řízení tak trpí nedostatkem podmínky řízení, který se nepodařilo odstranit a který brání v pokračování řízení. Nejvyšší soud proto dovolací řízení zastavil (§243c odst. 3, §241b odst. 2 a §104 odst. 2 věta třetí o. s. ř.), aniž se mohl zabývat otázkou dalších náležitostí podaného dovolání a jeho přípustností.
Pro úplnost lze dodat, že Ústavní soud již v usnesení ze dne 14. září 2000, sp. zn. Pl. ÚS 43/2000, a v celé řadě dalších rozhodnutí dospěl k závěru, že institut povinného zastoupení advokátem v některých typech soudního řízení (včetně řízení o dovolání) není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.
K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2017
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu