ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.3723.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 3723/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně EXX STONE s.r.o. , se sídlem v Praze 6, Karlovarská 1104/14, Ruzyně, PSČ 163 00, IČO 27621502, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 2097/10, PŠC 120 00, proti DCH Bohemia Trade a.s. , se sídlem Sokolovská 1036/124e, Rybáře, 360 05 Karlovy Vary, IČO 25248294, o zaplacení částky 425 929,52 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 14 C 264/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. dubna 2015, sp. zn. 25 Co 451/2015-189, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 20. října 2015, č. j. 14 C 264/2014-159, zamítl žalobu na zaplacení částky 425 929,52 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 27. dubna 2016, č. j. 25 Co 451/2015-189, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 325 929,52 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I), současně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím, a věc vrátil v tomto rozsahu soudu právního stupně k dalšímu řízení (výrok pod bodem II).
Rozsudek odvolacího soudu ve výroku pod bodem I napadla žalobkyně dovoláním.
Dovolatelka zakládá přípustnost podaného dovolání na tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, když tato právní otázka zčásti dosud nebyla v rozhodovací praxi vyřešena, resp. zčásti se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Důvodem dovolání je dle dovolatelky nesprávné právní posouzení věci, tj. aplikace ustanovení čl. 12.3 Smlouvy, resp. nepřihlédnutí k aplikaci též odkazovaného §564 obch. zák. Dle dovolatelky měl soud vedle smluvního ujednání přihlédnout i k obsahu §564 obch. zák. a neměl postupovat jen dle smluvního ujednání. Postup odvolacího soudu tak byl dle dovolatelky v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. listopadu 2002, sp. zn. 20 Odo 512/2002, podle nějž by měl soud při aplikaci práva vycházet jak z úmyslu jednajících osob, tak by měl vycházet z jazykového vyjádření vyplývajícího z odkazované právní normy.
Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), který je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání neobsahuje stanovené náležitosti.
Dle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem odvolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.). Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hlediska považuje za splněné.
Jak se podává z obsahu podaného dovolání, dovolatelka nevymezila konkrétně žádné ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání taxativně vymezených v §237 o. s. ř.; neuvedla okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Obecný odkaz dovolatelky na ustanovení §237 o. s. ř., které vymezuje podmínky přípustnosti dovolání, nelze považovat za řádné vymezení přípustnosti dovolání. Je třeba jasně vymezit, které právní otázky zakládají přípustnost podaného dovolání a z jakého důvodu. Zcela nekonkrétní vymezení přípustnosti dovolání, jak to učinila dovolatelka, k závěru o přípustnosti dovolání vést nemůže.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§243b ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 2. ledna 2017
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu