ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.3776.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 3776/2017-542
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně KARETA s.r.o. , se sídlem ve Lhotě, V Zátiší 48, PSČ 273 01, IČO 25101617, zastoupené JUDr. Pavlem Jařábáčem, advokátem se sídlem v Ostravě, Puchmajerova 489/7, PSČ 702 00, proti žalované Mingau s.r.o. , se sídlem v Brně – Slatině, Holzova 1232/136, PSČ 627 00, IČO 60931892, zastoupené Mgr. Alešem Dvorským, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná 987/11, PSČ 602 00, o zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 Cm 2/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. března 2017, č. j. 4 Cmo 227/2016 – 517, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 20 086 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Jařabáče, advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. ledna 2016, č. j. 4 Cm 2/2009 – 436, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve vyčíslené výši (výrok pod bodem I), zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení z částky 2 000 000 Kč ve výši 10,75 % za období od 17. října 2008 do 19. listopadu 2008 (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. března 2017, č. j. 4 Cmo 227/2016 – 517, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I a III potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), uplatňujíce nesprávné právní posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Žalobce stručně navrhl dovolání jako nepřípustné odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2, článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 6 o. s. ř. nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.
Z obsahu podaného dovolání je možné dovodit otázku, kterou dovolatelka předkládá k řešení (byť ji výslovně neformuluje), totiž zda lze považovat za vadu dodaného stroje nesplnění parametrů, které byly pro danou dodávku vymíněny smlouvou (pracovní záběr stroje pro recyklaci vozovek 0-500mm), ačkoli splnění takových parametrů není v praxi nutné (živičná vrstva u žádné vozovky nemá tloušťku větší než 250 mm). Dovolatelka je přesvědčena, že tuto otázku Nejvyšší soud dosud neřešil. V tom se však dovolatelka mýlí. Judikatura Nejvyššího soudu, vycházejíc z §420 odst. 1 a §422 odst. 1 věta první zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), je ustálena v tom, že povinností prodávajícího je dodat zboží v množství, jakosti a provedení, které určuje smlouva s kupujícím. Vady má zboží, které je dodáno v rozporu s tímto smluvním ujednáním (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2016, sp. zn. 23 Cdo 495/2015, nebo ze dne 28. června 2011, sp. zn. 23 Cdo 1847/2009). Je-li uzavřena smlouva, která určuje jakost či provedení zboží (což v projednávané věci plyne ze skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vyšel), není (a contrario §420 odst. 2 obch. zák.) rozhodující jednostranný názor prodávajícího na to, jaké zboží je či není pro kupujícího vhodné (k tomu srov. např. rozsudek ze dne 25. dubna 2013, sp. zn. 23 Cdo 370/2011).
Z uvedeného plyne, že odvolací soud rozhodl v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, otázka, kterou žalobkyně předkládá, proto není způsobilá založit přípustnost dovolání podle shora již citovaného §237 o. s. ř.
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že podle jejího názoru nesprávně hodnotil provedený důkaz (znalecký posudek), pak nejspíš přehlédla, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu (dovolací soud vychází ze skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů – srov. §241a odst. 6 o. s. ř.) a že ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podle §243c odst. 1, věty první, o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. října 2017
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu