ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.3798.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 3798/2017-197
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobce M. K. , sídlem v Holešově, zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Olomouci – Nové Ulici, Na Střelnici 121/39, PSČ 779 00, proti žalované BATEP, s.r.o., se sídlem ve Zlobicích 45, PSČ 768 31, IČO 63492661, zastoupené Mgr. Tomášem Cimbotou, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 365/7, PSČ 772 00, o zaplacení částky 66 983 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 11 C 156/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. ledna 2017, č. j. 47 Co 367/2015-172, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 888,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ing. Petra Konečného, advokáta, se sídlem v Olomouci – Nové Ulici, Na Střelnici 121/39, PSČ 779 00.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 5. června 2015, č. j. 11 C 156/2013-138, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 66 983 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 29 369 Kč od 28. prosince 2011 do 23. ledna 2012 ve výši 7,75 %, z částky 14 000 Kč od 24. ledna 2012 do zaplacení ve výši 7,75 %, z částky 1 308 Kč od 20. června 2012 do zaplacení ve výši 7,75 %, z částky 41 526 Kč od 11. ledna 2012 do zaplacení ve výši 7,75 %, z částky 10 149 Kč od 29. února 2012 do zaplacení ve výši 7,75 % (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. ledna 2017, č. j. 47 Co 367/2015-172, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku pod bodem I, ve kterém byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 308 Kč s 7,75% úrokem z prodlení ročně od 20. června do zaplacení zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok pod bodem I), ve zbývající části výrok pod bodem I rozsudku soudu prvního stupně, ve které byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 65 675 Kč se 7,75% úrokem z prodlení ročně z částky 29 369 Kč od 28. prosince 2011 do 23. ledna 2012, z částky 14 000 Kč od 24. ledna 2012 do zaplacení, z částky 41 526 Kč od 11. ledna 2012 do zaplacení, z částky 10 149 Kč od 29. února 2012 do zaplacení potvrdil (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III a IV).
Proti výrokům pod body II, III a IV rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), uplatňujíc nesprávné právní posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Žalobce navrhl dovolání jako nepřípustné odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2, článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle něhož není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Odvoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o částce 65 675 Kč, ta se však, jak plyne ze skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vyšel, skládala ze tří samostatných nároků na zaplacení ceny díla (případně nezaplacené části ceny) ve výši 14 000 Kč, 41 526 Kč a 10 149 Kč podle tří ústně uzavřených smluv o dílo mezi podnikateli. Uplatnil-li účastník v jednom řízení více samostatných nároků nebo spojil-li soud více samostatných věcí ke společnému řízení, je třeba posuzovat přípustnost dovolání podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. u každé jednotlivé věci (u každého jednotlivého nároku) podle uvedených hledisek samostatně (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 456/2014, a v něm zmíněná další rozhodnutí).
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl .
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí, případně exekuci.
V Brně 26. října 2017
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu