ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.3884.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 3884/2017-157
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně ARGO BOHEMIA, s.r.o. , se sídlem v Praze 3 - Žižkov, Winstona Churchila 1800/2, PSČ 130 00, IČO 25501071, zastoupené Mgr. Ing. Janem Lerchem, advokátem se sídlem v Plzni, B. Smetany 2, proti žalované RM LINES, a.s. , se sídlem v Sokolově, Jednoty 1931, PSČ 356 01, IČO 27274489, zastoupené JUDr. Tomášem Rydvalem, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 196/18, o 57 000 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 20 C 275/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. dubna 2017, č. j. 25 Co 396/2015-145, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 4. září 2015, č. j. 20 C 275/2014-87, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 57 000 EUR s příslušenstvím a jímž uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení (I. výrok), a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení (II. výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), uplatňujíc nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Žalovaná se podle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a že bylo podáno osobou oprávněnou, zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.), se zabýval nejprve přípustností dovolání.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), sám dospěje k závěru, že uvedená kritéria skutečně splněna jsou.
Dovolání není přípustné.
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že při hodnocení důkazů v rozporu s §131 o. s. ř. přihlédl k výpovědi účastníka řízení, jehož soud prvního stupně vyslechl přesto, že skutečnost, která měla být touto výpovědí prokázána, již byla prokázána listinným důkazem. Podle dovolatelky odvolací soud nesprávně posoudil právní otázku „provádění důkazů výslechem účastníka“, když se s hodnocením důkazů soudem prvního stupně ztotožnil. Otázku „provádění důkazů výslechem účastníka“ podle ní dovolací soud dosud neřešil. Dovolatelka však přehlédla, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu (dovolací soud vychází ze skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů – srov. §241a odst. 6 o. s. ř.) a že ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Otázka, kterou žalobkyně předkládá, není tudíž způsobilá založit přípustnost dovolání podle shora již citovaného §237 o. s. ř., Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. října 2017
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu