ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.3929.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 3929/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Velkoobchod Prostějov, a.s. , se sídlem Prostějov, Dr. Horáka 1344/19a, PSČ 796 01, identifikační číslo osoby 60712571, zastoupené JUDr. Hynkem Applem, advokátem se sídlem Přerov, Jiráskova 994/9, proti žalovanému O. L. , podnikateli se sídlem Mladá Boleslav, Janáčkova 566/11, PSČ 293 01, identifikační číslo osoby 40013359, zastoupenému Mgr. Kamilem Fotrem, advokátem se sídlem Praha 9, Náchodská 760/67, o zaplacení 1 963 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 90/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2016, č. j. 3 Cmo 284/2015-144, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. 4. 2016, č. j. 3 Cmo 284/2015-144, potvrdil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2015, č. j. 45 Cm 90/2012-128, jímž nebylo žalovanému přiznáno osvobození od soudních poplatků.
Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) se ztotožnil se závěrem Krajského soudu v Praze (dále jen soud prvního stupně), že žalovaný neprokázal, že je osobou nemajetnou, že by jeho majetkové poměry odůvodňovaly osvobození od soudního poplatku, když žalovaný nepředložil výpisy ze svých účtů, ačkoliv tak učinit měl, přičemž z daňového přiznání za rok 2014 vyplývá, že měl zisk 530 394 Kč, jeho měsíční příjem za poslední doložené období činil 25 117,50 Kč a jeho další majetkovou hodnotu přestavuje nemovitost a osobní automobil. Za nerozhodnou okolnost pro posouzení důvodů osvobození od soudního poplatku považoval odvolací soud námitku žalovaného, že splácí úvěry a hypotéku, neboť je na úvaze každého subjektu práv, aby zvážil, do jakého majetkového vztahu a s kým vstoupí, a jak zajistí splátky svých závazků.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž vznesl požadavek, aby dovolací soud znovu zhodnotil jeho doloženou finanční situaci, neboť podle jeho názoru odvolací soud nedostatečně zhodnotil jeho majetkové poměry v poměru k předmětnému soudnímu poplatku ve výši 92 225 Kč. Domnívá se, že otázka posuzování poměru mezi výší soudního poplatku a jeho finanční situací by měla být posouzena dovolacím soudem jinak, v jeho prospěch, proto přípustnost dovolání podle §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) spatřuje v tom, že dovolací soud má vyřešenou právní otázku posoudit jinak. Zároveň se dovolatel domnívá, že odvolací soud se při rozhodování o osvobození od soudního poplatku odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení, jako je to podle názoru dovolatele i v daném případě. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Ustanovení §237 o. s. ř, stanoví, že pokud není stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Pokud dovolatel s poukazem na ustanovení §237 o. s. ř. požaduje, aby dovolací soud odvolacím soudem vyřešenou právní otázku posoudil jinak, je namístě konstatovat, že Nejvyšší soud již v mnoha svých rozhodnutích dospěl k závěru (srov. např. rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014), že pokud dovolatel požaduje, aby dovolací soud odvolacím soudem vyřešenou právní otázku posoudil jinak, nevymezil tím dovolatel přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť tento požadavek významově neodpovídá ustanovením §237 o. s. ř. formulovanému požadavku přípustnosti dovolání, tj. aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“. Žalovaný svým požadavkem, aby dovolací soud znovu zhodnotil jeho doloženou finanční situaci a vyřešenou právní otázku osvobození od soudního poplatku posoudil jinak, než jak učinil odvolací soud, tak nevymezil přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Má-li žalovaný za to, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013), nerespektoval-li, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení, pak je nutno učinit závěr, že dovolatel pomíjí skutečnost, že odvolací soudu založil své rozhodnutí na závěru, že žalovaný nedoložil, že by byl osobou nemajetnou, nacházející se, jako podnikající fyzická osoba, v tíživé finanční situaci, která mu brání zaplatit vyměřený soudní poplatek, neboť žalovaný neprokázal svoji tíživou majetkovou situaci, nepředložil-li výpisy ze svých účtů, ačkoliv tak učinit měl, a z daňového přiznání za rok 2014 vyplynulo, že měl zisk 530 394 Kč, jeho měsíční příjem za poslední doložené období činil 25 117,50 Kč a jeho dalšími majetkovými hodnotami jsou nemovitost a osobní automobil. Nelze tedy než učinit závěr, že se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v podobě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, které je založeno na závěru, že podnikatel byl objektivně neschopen k úhradě soudního poplatku, zatímco v nyní posuzovaném případě je rozhodnutí odvolacího soudu založeno na závěru, že žalovaný neprokázal, že je osobou nemajetnou, nacházející se v tíživé finanční situaci, která mu brání zaplatit soudní poplatek.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolání žalovaného není podle §237 o. s. ř. přípustné a dovolání podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl.
O nákladech řízení nebylo rozhodováno, neboť ve smyslu §151 odst. 1 o. s. ř. nebylo přezkoumáváno konečné rozhodnutí ve věci samé.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. ledna 2017
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu