ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.4448.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 4448/2017-845
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně VaK Bruntál a. s. , se sídlem v Bruntále, tř. Práce 1445/42, identifikační číslo osoby 47675861, zastoupené JUDr. Alešem Klechem, LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova 2738/16, proti žalované FOKR Czech s. r. o. , se sídlem ve Valašském Meziříčí, Havlíčkova 234/1, identifikační číslo osoby 25873580, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 19 C 329/2007, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2015, č. j. 57 Co 256/2015-734, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2015, č. j. 57 Co 256/2015-734, se ve výroku II. zrušuje a věc se v uvedeném rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku jako soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 1. 2015, č. j. 19 C 329/2007-681, připustil vstup společnosti FOKR Czech s. r. o., se sídlem ve Valašském Meziříčí, Havlíčkova 234/1, identifikační číslo osoby 25873580, do řízení na místo dosavadní žalované 2/ FOCUS – METAL, s. r. o., se sídlem ve Valašském Meziříčí, Krásno nad Bečvou, Jiráskova 399/11, identifikační číslo osoby 62303414, a to v takovém rozsahu, ve kterém byla rozhodčím nálezem stanovena povinnost žalobkyni nahradit žalované (pozn. „dosavadní žalované 2/“) škodu ve výši 62.510.877 Kč.
Soud prvního stupně rozhodoval o návrhu, kterým se žalobkyně domáhala, aby žalovaná (společnost FOKR Czech s. r. o.) v souladu s ustanovením §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vstoupila do řízení na místo dosavadní žalované 2/ (FOCUS – METAL, s. r. o.), a to v rozsahu, ve kterém byla rozhodčím nálezem žalobkyni uložena povinnost nahradit dosavadní žalované 2/ částku ve výši 62.510.877 Kč. Soud prvního stupně návrhu žalobkyně vyhověl a s odkazem na ustanovení §107a odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. připustil vstup žalované do řízení na místo dosavadní žalované 2/.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 29. 6. 2015, č. j. 57 Co 256/2015-734, rozhodl tak, že odvolání žalovaného 1/ (pozn. vůči původně žalovanému 1/ Mgr. Martinu Mojžíškovi bylo řízení zastaveno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2015, č. j. 57 Co 255/2015-726, které nabylo právní moci dne 21. 5. 2015) se odmítá (první výrok) a že usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje v tomto správném znění: „Připouští se vstup společnosti FOKR Czech s. r. o., IČ 25873580, se sídlem Havlíčkova 234/1, Valašské Meziříčí, do řízení na místo dosavadního žalovaného 2/“ (druhý výrok).
Odvolací soud uvedl, že bylo prokázáno, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že se tato skutečnost týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a že tato skutečnost nastala až po zahájení řízení. Smlouva o postoupení pohledávky je platná, plyne z ní, že na společnost FOKR Czech s. r. o. (žalovaná) byla postoupena pohledávka ve výši 62.510.870 Kč za dlužníkem VaK Bruntál a. s. (žalobkyně), která byla přiznána pravomocným a vykonatelným rozhodčím nálezem rozhodce Mgr. Martina Mojžíška ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. RN 09/2007. Odvolací soud uzavřel, že nabyla-li společnost FOKR Czech s. r. o. (žalovaná) veškerá práva plynoucí z rozhodčího nálezu, má zájem na výsledku řízení o zrušení rozhodčího nálezu. Odvolací soud proto podle §219 o. s. ř. potvrdil napadené usnesení soudu prvního stupně ve správném znění (druhý výrok), neboť výrok soudu prvního stupně neodpovídá tomu, že v daném případě byla postoupena celá pohledávka z rozhodčího nálezu. Výrok soudu prvního stupně by odpovídal postoupení pouze části pohledávky.
Proti usnesení odvolacího soudu, výslovně proti druhému výroku, podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 o. s. ř., neboť „výrok II. usnesení závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“. Uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), konkrétně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že „v daném případě byla postoupena celá pohledávka z rozhodčího nálezu“. Žalobkyně namítá, že předmětem postoupení – postupní smlouvou ze dne 17. 4. 2013 mezi dosavadní žalovanou 2/ (FOCUS – METAL, s. r. o.) jako postupitelem a žalovanou (FOKR Czech s. r. o.) jako postupníkem – přitom byla toliko pohledávka (nárok) ve výši 62.510.877 Kč. V takovém rozsahu bylo také dosavadní žalovanou 2/ žalobkyni dopisem „Oznámení o postoupení pohledávky“ z téhož dne (tj. 17. 4. 2013) postoupení pohledávky oznámeno. Dovolatelka je tak přesvědčena, že žalovaná jako postupník vstoupila do právního postavení dosavadní žalované 2/ toliko ve vztahu k výroku II. rozhodčího nálezu, a nikoliv též ve vztahu k výroku I. rozhodčího nálezu, jehož prostřednictvím bylo rozhodnuto o zdržovacím nároku dosavadní žalované 2/. Řízení má být dle jejího názoru dále vedeno také o té části rozhodčího nálezu, ze které má údajně svědčit dosavadní žalované 2/ právo spočívající v povinnosti žalobkyně zdržet se zásahu do vlastnického práva dosavadní žalované 2/, které na nikoho nepřešlo.
K dovolání žalobkyně se žalovaná dle obsahu spisu nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť jestliže odvolací soud připustil vstup žalované do řízení na místo dosavadní žalované 2/ s odůvodněním, že žalovaná nabyla veškerá práva plynoucí z rozhodčího nálezu, tedy že v daném případě byla postoupena celá pohledávka z rozhodčího nálezu, je jeho postup v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
V rozsudku ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 26 Cdo 130/2006, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 87/2007, Nejvyšší soud uvedl, že znění ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. je sice formulováno tak, jako by chtělo naznačit jen jedinou variantu dopadů singulární sukcese, totiž že nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupí do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, pro něhož tak řízení zcela končí. Takový výklad je však neudržitelný již s ohledem na potřeby praxe, v níž je běžné, že účastník soudního řízení může např. v jeho průběhu převést pouze část svých práv, jichž se řízení týká. Tam uvedenou formulaci „na místo“ je proto třeba chápat i jako „vedle dosavadního účastníka v rozsahu práv a povinností, ohledně nichž nastal převod nebo přechod“. Obdobně i odborná literatura uvádí, že „podle §107a se postupuje rovněž tehdy, jestliže po zahájení řízení nabyvatel práva nebo povinnosti získal na základě právní skutečnosti, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, od svého právního předchůdce pouze část z práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, jako je tomu např. tehdy, postoupil-li žalobce smlouvou uzavřenou podle §524 a násl. ObčZ postupníkovi pouze část své pohledávky, kterou v řízení vymáhá po žalovaném. Procesní nástupnictví ve smyslu §107a se v tomto případě projeví tím, že do řízení vstoupí nabyvatel práva nebo povinnosti (v části odpovídající tomu, v jakém rozsahu nabyl právo nebo povinnost, o něž v řízení jde), aniž by dosavadní žalobce nebo žalovaný z řízení (v plném rozsahu) vystoupil. V návrhu podaném podle §107a proto musí žalobce též uvést rozsah, v jakém má nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupit do řízení na místo dosavadního účastníka řízení. Takovýto rozsah musí být samozřejmě vyjádřen též ve výroku usnesení, jímž soud návrhu vyhověl“ (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 738, bod 4.).
Odvolací soud v intencích výše uvedeného výkladu k ustanovení §107a o. s. ř. nerozhodl, když připustil vstup žalované do řízení na místo dosavadní žalované 2/ s odůvodněním, že žalovaná nabyla veškerá práva plynoucí z rozhodčího nálezu, tedy že v daném případě byla postoupena celá pohledávka z rozhodčího nálezu. Tomuto závěru nelze přisvědčit.
V poměrech dané věci podáním doručeným soudu prvního stupně dne 26. 9. 2014 žalobkyně navrhla, aby žalovaná v souladu s §107a o. s. ř. vstoupila do řízení na místo dosavadní žalované 2/, a to v takovém rozsahu, ve kterém byla rozhodčím nálezem žalobkyni uložena povinnost nahradit dosavadní žalované 2/ částku ve výši 62.510.877 Kč. V předmětném návrhu žalobkyně rovněž uvedla, že v té části řízení, která se týká zrušení rozhodčího nálezu v části, v níž je stanovena povinnost žalobkyně zdržet se zásahů do vlastnického práva dosavadní žalované 2/ k tam specifikovaným pozemkům, zůstává pasivní legitimace dosavadní žalované 2/ zachována a není zde důvod pro procesní nástupnictví podle §107a o. s. ř. Rozhodčím nálezem ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. RN 09/2007, jehož zrušení se žalobkyně domáhá, byla žalobkyni nejen uložena povinnost uhradit dosavadní žalované 2/ částku ve výši 62.510.878 Kč (bod II. výroku), ale také zdržet se zásahu do vlastnického práva dosavadní žalované 2/ k nemovitostem ve výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku). Dále pak bylo rozhodnuto o nákladech řízení (bod III. a IV. výroku). Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17. 4. 2013 vyplývá, že na společnost FOKR Czech s. r. o. (žalovaná) byla postoupena pohledávka ve výši 62.510.870 Kč za dlužníkem VaK Bruntál a. s. (žalobkyně), která byla přiznána pravomocným a vykonatelným rozhodčím nálezem Mgr. Martina Mojžíška ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. RN 09/2007. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 17. 4. 2013 bylo žalobkyni oznámeno, že dosavadní žalovaná 2/ postoupila pohledávku vedenou za žalobkyní ve výši celkem 62.510.877 Kč (vše přiznáno rozhodčím nálezem rozhodce Mgr. Martina Mojžíška ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. RN 09/2007) na žalovanou.
S ohledem na výše uvedené nelze přisvědčit závěru odvolacího soudu, že žalovaná nabyla veškerá práva plynoucí z rozhodčího nálezu. Odvolací soud smlouvu o postoupení pohledávek sice správně posoudil jako skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, avšak nepřihlédl k tomu, že podle předmětné smlouvy o postoupení byla postoupena „pouze“ pohledávka ve výši 62.510.870 Kč, která byla přiznána rozhodčím nálezem, a že žalobkyně svým návrhem na změnu žalovaného, v němž výslovně uvedla, že vzhledem ke skutečnosti, že dosavadní žalovaná 2/ postoupila pohledávku v celkové výši 62.510.877 Kč, a to včetně veškerého příslušenství, ve prospěch žalované, navrhla, aby žalovaná vstoupila do řízení o zrušení rozhodčího nálezu na místo dosavadní žalované 2/, a to v takovém rozsahu, ve kterém byla rozhodčím nálezem, konkrétně výrokem II. rozhodčího nálezu, stanovena povinnost žalobkyně nahradit dosavadní žalované 2/ částku ve výši 62.510.877 Kč. Odvolací soud měl správně rozhodnout tak, že se připouští vstup žalované na místo dosavadní žalované 2/, a to v rozsahu, v jakém žalovaná nabyla právo nebo povinnost, o něž v řízení jde, tj. v rozsahu, ve kterém byla výrokem II. rozhodčího nálezu žalobkyni uložena povinnost uhradit dosavadní žalované 2/ částku ve výši 62.510.877 Kč, aniž by dosavadní žalovaná 2/ z řízení (v plném rozsahu) vystoupila, neboť ta v řízení o zrušení rozhodčího nálezu nadále vystupuje jako (původní) účastník řízení v rozsahu zbylém.
Odvolací soud tedy postupoval v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a dovolání je proto důvodné.
Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. v napadeném rozsahu výroku II. zrušil.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§243g odst. 1 věta druhá, §151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 12. prosince 2017
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu