ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.4788.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 4788/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Stavby COMPLET Technologic s.r.o. , se sídlem v Ostravě, Sokola Tůmy 1099/1, Hulváky, PSČ 709 00, IČO 28627156, zastoupené Mgr. Pavlem Szkanderou, advokátem, se sídlem ve Frýdku-Místku, Svatoplukova 1209, PSČ 738 01, proti žalované REA INVEST a.s. , se sídlem v Ostravě – Vítkovicích, Erbenova 293/19, Vítkovice, PSČ 703 00, IČO 25846183, zastoupené JUDr. Františkem Kubínem, advokátem, se sídlem v Havířově, Dlouhá třída 461/3, PSČ 736 01, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 92/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. února 2016, č. j. 5 Cmo 4/2016-66, ve znění opravného usnesení ze dne 30. března 2016, č. j. 5 Cmo 4/2016-79, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč k rukám JUDr. Františka Kubína, advokáta, se sídlem v Havířově, Dlouhá třída 461/3, PSČ 736 01.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. října 2015, č. j. 17 Cm 92/2013-39, zamítl žalobu na zrušení Rozhodčího nálezu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR pod sp. zn. RSP 191/13, doručeného žalobkyni dne 30. srpna 2013 (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně jako objednatel dne 1. února 2012 uzavřela se společností TEMEX smlouvou dílo č. 013/2012/62042-VZT, jejíž součástí byly Obchodní podmínky a Podklady pro vypracování nabídky. V Obchodních podmínkách se v článku 15.4 smluvní strany prokazatelně dohodly, že všechny spory vyplývající z této smlouvy budou rozhodovat v rozhodčím řízení u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky v Praze, podle jeho řádu třemi rozhodci, ustanovenými podle tohoto Řádu.
Bylo zjištěno, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 14. listopadu 2012, společnost TEMEX jako původní věřitel postoupila svou pohledávku představující nezaplacenou část ceny o dílo, vyplývající z výše uvedené smlouvy o dílo ve výši 925 529 Kč, na žalovanou. V této smlouvě nebylo mezi stranami uzavřeno žádné ujednání o rozhodčí doložce.
V řízení u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky žalovaná uplatnila svou pohledávku získanou ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. listopadu 2012. V rámci tohoto řízení vznesla žalobkyně námitku nedostatku pravomoci řešit spor v rozhodčím řízení. Rozhodčí soud pro neopodstatněnost tuto námitku zamítl usnesením ze dne 24. června 2013, sp. zn. Rsp 191/13.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vázanost rozhodčí doložkou pro právní nástupce jednoznačně vyplývá jak z §2 odst. 5 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení (dále jen zákon o rozhodčím řízení), tak z §524 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., platného do 31. 12. 2013, občanského zákoníku (dále jen obč. zák.). Rozhodčí doložka se sice nemůže vztahovat na třetí osoby v obecné rovině, to se ale netýká situace, kdy třetí osoba vstupuje jako právní nástupce do postavení jedné ze smluvních stran, přičemž není podstatné, zda se jedná o univerzální nebo singulární sukcesi. Řešení případného sporu ze smlouvy o dílo v rozhodčím řízení bylo dojednáno v rozhodčí doložce uzavřené mezi žalobkyní a třetí osobou. Žalovaná tím, že do tohoto ujednání vstoupila tak, že rozhodčí doložku neodmítla a spor zažalovala v rozhodčím řízení, respektovala obsahem smlouvy o dílo vymezený projev vůle smluvních stran a umožnila realizaci jejich původního úmyslu. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl.
Vrchní soud v Olomouci (dále jen odvolací soud ) rozsudkem ze dne 4. února 2016, č. j. 5 Cmo 4/2016-66, ve znění opravného usnesení ze dne 30. března 2016, č. j. 5 Cmo 4/2016-79, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud se plně ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně. Ustanovení §2 odst. 5 zákona o rozhodčím řízení nevzbuzuje pochybnosti o tom, že rozhodčí doložka váže právní nástupce stran. Ustanovení má dispozitivní povahu, strany mohly vázanost právních nástupců rozhodčí doložkou smluvním ujednáním vyloučit.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. zakládá na vyřešení otázek, které v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) ještě nebyly řešeny, a to zda se ustanovení §2 odst. 5 zákona o rozhodčím řízení vztahuje jen na případy universální sukcese nebo i na případy sukcese singulární a zda práva (a povinnosti) z rozhodčí doložky jsou právy spojenými s postupovanou pohledávkou ve smyslu ustanovení §524 odst. 2 obč. zák. a přechází spolu s postupovanou pohledávkou na postupníka.
Dovolatelka je toho názoru, že ustanovení §2 odst. 5 zákona o rozhodčím řízení platí pouze pro případy univerzální sukcese. V daném případě se ovšem jedná pouze o singulární sukcesi, tj. žalobkyně nevstupuje do právního postavení postupitele v celém rozsahu. Na žalobkyni postoupením pohledávky nepřechází práva a povinnosti z rozhodčí doložky a postupník (žalovaná) není ohledně práv a povinností spojených s rozhodčí doložkou právním nástupcem postupitele. Pokud by se postoupením pohledávky měla rozhodčí doložka vztahovat také na žalovanou, došlo by k rozšíření práv a povinností z této doložky na třetí subjekt, se kterým však tato doložka nikdy nebyla uzavřena.
Dovolatelka má dále za to, že §524 odst. 2 obč. zák. je potřeba vykládat restriktivně, tedy že práva z rozhodčí doložky s postoupením pohledávky na postupníka nepřecházejí. Toto ustanovení se zmiňuje o přechodu práv, nikoli povinností, což by znamenalo, že postupník může, ale nemusí uplatnit svou pohledávku u rozhodce.
Z výše uvedených důvodů dovolatelka navrhla, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno.
Ve vyjádření k dovolání se žalovaná plně ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla zamítnutí podaného dovolání.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), který je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), posuzoval přípustnost podaného dovolání.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolatelce nelze přisvědčit, že by rozhodnutí odvolacího soudu záviselo na vyřešení otázek, které v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ještě nebyly řešeny. Nejvyšší soud řešil otázku, zda smlouva o postoupení pohledávek je způsobilá mít za následek přechod nebo převod práv nebo povinností i v řízení o zrušení rozhodčího nálezu, z něhož plynoucí práva a povinnosti byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek v usnesení ze dne 24. července 2013, sp. zn. 33 Cdo 2975/2012, veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz , v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek je způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti ve smyslu ust. §107a o. s. ř. i v řízení o zrušení rozhodčího nálezu, z něhož plynoucí práva byla postoupena právě na základě této smlouvy o postoupení pohledávek, když rozhodnutí o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu ovlivní, zda se postupník bude moci domáhat svých práv z rozhodčího nálezu či nikoli. Jestliže tedy odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, který dospěl k závěru, že vázanost rozhodčí doložkou pro právní nástupce jednoznačně vyplývá jak z §2 odst. 5 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, tak z §524 odst. 2 obč. zák. a není podstatné, zda se jedná o univerzální nebo singulární sukcesi, neodchýlil se od právního názoru, který přijal Nejvyšší soud ve shora uvedeném usnesení.
Nejvyšší soud z tohoto důvodu podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání žalobkyně odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. května 2017
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu