ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.5243.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 5243/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně J. M. , zastoupené JUDr. Michalem Novákem, advokátem se sídlem Litomyšl, Smetanovo nám. 31, proti žalovanému P. Š. , zastoupenému JUDr. Františkem Nunvářem, advokátem se sídlem Polička, Šaffova 29, o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím a o žalobě žalovaného o zaplacení 211 305,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 9 C 542/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 29. 10. 2015, č. j. 22 Co 236/2015-1078, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobkyně rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) ze dne 29. 10. 2015, č. j. 22 Co 236/2015-1078, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Svitavách (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 23. 4. 2015, č. j. 9 C 542/2003-1059, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dané řízení, není podle §237 o. s. ř. přípustné, jestliže žalobkyně v dovolání pouze odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015 a uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, kterých se napadené usnesení týká, a ty nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny.
V daném případě by dovolání žalobkyně mohlo být přípustné podle §237 o. s. ř. za předpokladu, že by dovolatelka označila otázku hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena či konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od poukazované rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka však žádnou takovou otázku neoznačila. Nesouhlasí pouze s právním posouzením věci odvolacím soudem, neboť je přesvědčena, že jsou u ní naplněny podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů v souladu s §30 odst. 2 o. s. ř., a vyjádřila nesouhlas s tím, že zneužívá dobrodiní, které jí bylo umožněno tím, že ji bylo v minulosti ustanoveno již vícero zástupců, s jejichž činností neměla být nikdy spokojena, a v této souvislosti namítla, že nebyly vzaty v úvahu její připomínky, že většina advokátů nedisponuje potřebnými znalostmi z oblasti stavebního práva.
Nejvyšší soud je nucen konstatovat, že skutečnost, že dovolatelka má jiný názor na právní závěr odvolacího soudu, však nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 4/2014, uvedl, že pokud může být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části), a že pokud má být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, a má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání však dovolatelka v projednávané věci nedostála.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalobkyně jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
O nákladech řízení nebylo rozhodováno, neboť ve smyslu §151 odst. 1 o. s. ř. nebylo přezkoumáváno konečné rozhodnutí ve věci samé.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. dubna 2017
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu