ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.5296.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 5296/2017-163
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobce M. K., zastoupeného Mgr. Janem Koptišem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Široká 432/11, PSČ 370 01, proti žalovanému R. B., zastoupenému JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem v Českých Budějovicích , Kasárenská 4, o zaplacení částky 108 700 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 21 C 302/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. května 2017, č. j. 22 Co 659/2017-125, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5 614,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Koptiše, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 15. února 2017, č. j. 21 C 302/2015-96, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 80 200 Kč s příslušenstvím (I. výrok), co do částky 28 500 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (II. výrok), uložil žalovanému zaplatit soudní poplatek 4 010 Kč (III. výrok) a uložil mu též nahradit žalobci náklady řízení (IV. výrok).
K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s výjimkou výroku II, který zůstal odvoláním nedotčen, a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady odvolacího řízení.
Žalovaný proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání, které považuje za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje nesprávné právní posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Žalobce navrhl dovolání jako nepřípustné odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2, článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání není přípustné.
Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že vzal za základ svého rozhodnutí „nepravdivé tvrzení“ žalovaného o tom, že účastníci neuzavřeli písemnou smlouvu a že soud měl k této otázce doplnit dokazování. Ústně uzavřenou smlouvu navíc podle odvolatele „vyložil značně extenzivně“, o jejím obsahu nevedl dokazování, a aniž by žalobce tvrdil, nebo prokázal, že by „další osoby provádějící práce společně se žalobcem“ měly být odměňovány částkou 200 Kč na hodinu, částku takovému zjištění odpovídající žalobci přiznal. Na základě této polemiky uzavírá, že výklad projevu vůle je právním posouzením a zmiňuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2009, sp. zn. 23 Cdo 1677/2008, s nímž je podle jeho názoru rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně v rozporu. Dovolatel však svou první námitkou zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu (o existenci ústně uzavřené smlouvy), nikoli právní závěry. Vytýká-li dále odvolacímu soudu, že v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu nevyložil projev vůle směřující k dohodě o ceně prací (200 Kč za hodinu) v oné ústně uzavřené smlouvě, podsouvá dovolacímu soudu své právní posouzení věci založené na jiném skutkovém základu, než z něhož vyšel odvolací soud. Ten totiž shodně se soudem prvního stupně vyšel z prokázaného obsahu účastníky ústně uzavřené smlouvy, v níž byla sjednána cena za hodinu práce každého z dělníků, kteří pro žalovaného pracovali. Vyšel-li z takto prokázaného skutkového stavu o jasně a určitě ujednané ceně, neměl důvod vykládat projev vůle, který k takové dohodě vedl. Výklad právního jednání je namístě jen tehdy, jsou-li o projevené vůli pochybnosti. Tvrzením, které by mělo určitost projevu vůle zpochybnit, totiž že cena 200 Kč se měla vztahovat jen k hodině žalobcovy práce bez ohledu na to, kolik spolupracovníků bude mít, se odvolací soud nezabýval proto, že je dovolatel uplatnil až v odvolacím řízení, tedy z pohledu §205a o. s. ř. pozdě.
Zpochybnění právního hodnocení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než který zjistil odvolací soud, není způsobilým dovolacím důvodem. Dovolatel totiž nezpochybňuje právní posouzení věci, jestliže předkládá vlastní skutkovou verzi odlišnou od té, která byla podkladem rozhodnutí odvolacího soudu. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nemohl být zpochybněn (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.) a Nejvyšší soud z něj vychází (srov. §241a odst. 6 o. s. ř.).
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podle §243c odst. 1, věty první, o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho výkon (exekuci).
V Brně dne 29. listopadu 2017
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu