ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.5910.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 5910/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobce Les Laboratoires Servier, se sídlem 50 rue Carbot, 92284 Suresnes Cedex, Francouzská republika, zastoupeného Mgr. Tomášem Bejčkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Bubenská 1, proti žalovaným 1. Simply You Pharmaceuticals a.s. se sídlem v Praze 3 – Žižkově, Roháčova 188/37, PSČ 130 00, IČO 25385381, zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1322/3C, PSČ 779 00, 2. SWISS PHARMACEUTICAL INVESTMENT LLC se sídlem v Salemu, Charles Mathias 942, Windermere Drive NW, Oregon, Spojené státy americké, týká se organizační složky SWISS PHARMACEUTICAL INVESTMENT LLC se sídlem v Praze 3 – Žižkově, Kubelíkova 1224/42, PSČ 130 00, IČO 29016827, zastoupenému Mgr. Petrem Čubíkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1322/3C, PSČ 779 00, o ochranu proti jednání nekalé soutěže, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 59 Cm 9/2014, o dovoláních obou žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. července 2016, č. j. 3 Cmo 247/2015-270, takto:
I. Dovolání se odmítají .
II. Žalovaní 1 a 2 jsou povinni nahradit žalobci náklady dovolacího řízení, každý z nich ve výši 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Tomáše Bejčka, advokáta.
Odůvodnění:
Rozsudkem v záhlaví uvedeným potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2015, č. j. 59 Cm 9/2014-162, jímž soud prvního stupně uložil žalovaným zdržet se v souvislosti s prezentací doplňků stravy obsahujících v názvu označení HEMOSTOP tvrzení, že tyto přípravky souvisí s hemoroidy a zdravotními projevy v oblasti konečníku (I. výrok), jímž dále uložil druhému žalovanému zdržet se prezentace doplňků stravy HEMOSTOP Synbio prostřednictvím televizní reklamy v rozsudku popsané (výroky II a III), zastavil řízení týkající se týchž televizních reklam ve vztahu k prvnímu žalovanému (IV. výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výroky V a VI).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalovaní dovolání s tím, že je považují za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíce nesprávné právní posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Žalobce z důvodů, které ve svém vyjádření rozvádí, považuje obě dovolání za nepřípustná a navrhuje je odmítnout, případně jako nedůvodná zamítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání byla podána řádně a včas, osobami k tomu oprávněnými a řádně zastoupenými podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání není přípustné.
Žalovaní nepovažují za správný závěr odvolacího soudu o soutěžním vztahu mezi účastníky. Citují z rozhodnutí Nejvyššího soudu, které označují spisovou značkou 32 Odo 1624/2005 (jde o rozsudek ze dne 18. ledna 2006, sp. zn. 32 Odo 1642/2005), v němž Nejvyšší soud, vycházeje z odborné literatury, definoval soutěžitele jako subjekty, které působí v podobných, nebo navzájem substituovatelných oborech nebo hospodářských činnostech (Obchodní zákoník, Komentář, Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol., C. H. Beck, 9. vydání 2004, str. 125-126) a dále též jako ty, mezi nimiž na základě objektivní povahy jejich výrobků či služeb nebo na základě vlastní aktivity dojde na trhu k hospodářskému zájmovému střetu, přičemž jako soutěžitele lze chápat i ty subjekty, mezi nimiž pro nekalost počínání jednoho z nich vlastně nikdy nedojde k přímému konkurenčnímu střetu (Petr Hajn, Právo nekalé soutěže, 1. vydání, Masarykova univerzita, Brno 1994, str. 18, 19). Formulují v té souvislosti otázku, jejímž prostřednictvím zpochybňují závěr, že by žalobce a žalovaní mohli být soutěžiteli na českém trhu, když žalobce „není přímo účasten na trhu, resp. dodává-li pouze ze zahraničí konkurenční výrobky jiné společnosti se sídlem v České republice“, a zpochybňují též soutěžní vztah mezi výrobcem, který distribuuje doplňky stravy na trhu v České republice, a zahraniční společností, která dodává léčiva společnosti se sídlem v České republice. Dovolací soud však rozpor závěru odvolacího soudu s judikaturou shora zmíněnou, ale ani s dalšími rozhodnutími Nejvyššího soudu nevidí. S judikaturou Nejvyššího soudu, která soutěžení chápe jako nejrůznější chování přímo či i nepřímo ovlivňující úspěch či neúspěch ostatních soutěžitelů (srov. např. rozsudek ze dne 28. května 2010, sp. zn. 23 Cdo 1345/2009) a jednání soutěžitelů v hospodářské soutěži jako takové, které je ovlivněno soutěžním záměrem, tj. záměrem v hospodářské soutěži uspět (srov. např. rozsudek ze dne 26. března 2009, sp. zn. 23 Cdo 4941/2008 nebo ze dne 23. října 2003, sp. zn. 29 Odo 106/2001), je naopak v souladu závěr odvolacího soudu, že účastníci jsou soutěžiteli, protože se při své činnosti, kterou provozují za účelem dosažení zisku, zaměřují na stejnou cílovou skupinu. Tento závěr vychází ze skutkového zjištění, že žalobce dodává do České republiky léčivý přípravek určený na žilní onemocnění, zejména chronickou žilní nedostatečnost a hemoroidy a žalovaný 1 vyrábí a žalovaný 2 nabízí k prodeji doplňky stravy s názvem HEMOSTOP, které jsou prezentovány v souvislosti s hemoroidy a zdravotními projevy v oblasti konečníku. Zpochybňují-li žalovaní různá skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel, je třeba zdůraznit, že způsobilým dovolacím důvodem není ani zpochybnění právního hodnocení věci odvolacím soudem, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z něhož vyšel odvolací soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Další žalovanými položená otázka, zda je v rozporu s dobrými mravy soutěže, jsou-li u doplňků stravy deklarovány léčebné účinky, pokud mají stejné složení jako léčiva užívaná na stejné zdravotní problémy, rovněž není způsobilá založit přípustnost dovolání. Na jejím řešení totiž rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Rozpor s dobrými mravy soutěže viděl odvolací soud pouze v tom, že je u veřejnosti vyvoláván dojem, že doplňky stravy mají léčebné účinky, konkrétní složení doplňků stravy (výrobků žalovaných) však neřešil.
Další dotazy žalovaných se týkají obsahu rozhodnutí ve věci, obsahu protokolu z jednání a údajné překážky věci zahájené. Žalovaní však těmito otázkami a výhradami s nimi souvisejícími vytýkají odvolacímu soudu různá procesní pochybení, která však sama o sobě přípustnost dovolání založit nemohou; k procesním vadám lze přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání z jiných důvodů přípustné (srov. §242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na jeho výkon (exekuci).
V Brně dne 26. června 2017
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu