ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.761.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 761/2017-205
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně Elektrobazar s. r. o. se sídlem v Ostravě – Radvanicích, Ludvíkova 1351/16, PSČ 716 00, IČO 25866885, zastoupené JUDr. Martinem Uszákem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, proti žalované Elektrowin a.s. se sídlem v Praze 4, Michelská 300/60, PSČ 140 00, IČO 27257843, zastoupené Mgr. Hanou Žatečkovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Na Pecích 23, o náhradu škody ve výši 22 208 878 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 9/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2016, č. j. 1 Cmo 157/2016-184, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. srpna 2016 zamítl žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ve svém rozhodnutí nejprve citoval z nálezu ze dne 2. října 2008, sp. zn. II. ÚS 1619/08, v němž Ústavní soud uvedl mimo jiné, že samotný status podnikatele, nesoucí s sebou nutnou existenci podnikatelského rizika, neopravňuje obecné soudy v takových případech k přísnější aplikaci §138 o. s. ř., poté odvolací soud připomněl, že žalobkyně již je na základě předchozího rozhodnutí soudu prvního stupně osvobozena od soudních poplatků v rozsahu 90 % a že přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu lze podle §138 odst. 1 o. s. ř. jen zcela výjimečně. Vyšel dále z dokladů, které žadatelka předložila, podle nichž mj. ke dni 31. prosince 2015 měla aktiva v celkové výši 306 000 Kč, oběžná aktiva ve výši 299 000 Kč, krátkodobé pohledávky v celkové výši 31 000 Kč, krátkodobý finanční majetek ve výši 214 000 Kč, krátkodobé závazky 79 000 Kč a na jejím účtu se v období od května do června 2016 nacházel zůstatek v řádu tisíců korun. Dospěl k závěru, že žalobkyně není nemajetnou společností, disponuje poměrně značným majetkem, její hospodaření v letech „2000 až 2014“ vykazovalo zisk (pozn. zjevnou písařskou chybou uveden letopočet 2000, zkoumána však byla léta 2014 a 2015), je tudíž schopna se na úhradě soudního poplatku v rozsahu 10 % podílet.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc nesprávné právní posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Žalovaná se k podanému dovolání podle obsahu spisu nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
K přijetí usnesení o odmítnutí dovolání z důvodu, že dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné, je třeba souhlasu všech členů senátu (§243c odst. 2 o. s. ř.)
Dovolatelka je přesvědčena, že odvolací soud posuzoval „přípustnost přiznání osvobození od soudních poplatků právnické osobě“ v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, podle něhož nelze právnické osobě – podnikateli osvobození od soudních poplatků odepřít jen proto, že její objektivní neschopnost k úhradě soudního poplatku je důsledkem její podnikatelské činnosti (nebo že potud nese „podnikatelské“ nebo „hospodářské“ riziko). V rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu je podle dovolatelky rozhodnutí též proto, že odvolací soud „nepoměřoval nárok žalobce…stavem a strukturou jeho majetku, jeho platební (ne)schopností, výší soudního poplatku a možnostem si požadované prostředky v určené lhůtě opatřit“.
Z obsahu rozhodnutí odvolacího soudu však takový závěr neplyne. Nelze z něj dovodit, že by důvodem rozhodnutí bylo pouze to, že o osvobození od soudních poplatků žádá podnikatelka, ani to, že by odvolací soud rezignoval na úvahu o tom, jakým majetkem dovolatelka disponuje a zda jí její majetkové poměry umožňují zaplatit soudní poplatek v tom rozsahu, v němž dosud nebyla od soudních poplatků osvobozena. Oproti mínění navrhovatelky se odvolací soud zjevně zabýval výší soudního poplatku, vzal-li v úvahu rozsah dosavadního osvobození, které bylo dovolatelce přiznáno. Respektoval tedy kritéria pro osvobození od soudních poplatků, která jsou příkladmo uvedena v dovolatelkou zmiňovaném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013.
Odvolací soud důsledně vycházel z ustanovení §138 odst. 1 věty první o. s. ř., které stanoví předpoklady pro částečné osvobození od soudních poplatků a které zdůrazňuje, že přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody. Odvolací soud zvlášť závažné důvody pro plné osvobození od soudních poplatků, neshledal, žalobkyně je ostatně ani netvrdila. Sama skutečnost, že žalobkyně je povinna na základě rozhodnutí vydaných v dalších (obdobných) řízeních, která se žalovanou prozatím neúspěšně vede, uhradit náklady řízení v řádu několika set tisíc korun, takový zvlášť závažný důvod založit nemůže. Soud by akceptací takového důvodu popřel sám význam zásadně částečného osvobození od soudních poplatků a plného osvobození jako výjimky z této zásady. Touto úpravou je totiž posílena regulativní funkce soudních poplatků a posilována je odpovědnost účastníků řízení za uvážlivé a smysluplné uplatňování či bránění jejich skutečných a nikoli pouze domnělých práv (shodně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2014, sp. zn. 25 Cdo 3076/2014, které bylo publikováno pod č. 31/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V projednávané věci přitom byla žalobkyně osvobozena od soudních poplatků v podstatném rozsahu, tj. z 90 %.
Rozhodnutím většiny senátu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, proto dovolání zamítl [§243c odst. 2, §243d písm. a) o. s. ř.]
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude v konečném rozhodnutí o věci (§151 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. srpna 2017
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu