ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.813.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 813/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně REUNION, spol. s r.o. , se sídlem Brno, Olomoucká 1159/40, PSČ 618 00, identifikační číslo osoby 48533921, zastoupené Mgr. Zdeňkem Mrajcou, advokátem se sídlem Brno, Vlhká 25, proti žalovanému R. Ch. , podnikateli se sídlem Hladké Životice, Hlavní 228, PSČ 742 47, identifikační číslo osoby 46165134, zastoupenému JUDr. Růženou Vojtovou, advokátkou se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, 28. října 10, o zaplacení 479 483 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17/7 Cm 98/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 10. 2016, č. j. 4 Cmo 180/2016-325, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, dospěl k závěru, že dovolání žalovaného podané proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 10. 2016, č. j. 4 Cmo 180/2016-325, není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť dovolatel v dovolání uvedl pouze důvod dovolání, který spatřuje v nesprávném právním posouzení otázky, zda se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou leasingové splátky trvajícím déle než 30 dnů, opravňujícím žalobkyni k předčasnému ukončení leasingu. Dovolatel však nevymezil, v čem spatřuje přípustnost dovolání. Nejvyšší soud přitom již v rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 4/2014, judikoval, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
V daném případě by dovolání mohlo být přípustné podle §237 o. s. ř. za předpokladu, že by žalovaný uvedl, od jaké ustálené rozhodovací praxe se odvolací soud při řešení právní otázky, na níž odvolací soud své rozhodnutí založil, odchýlil, nebo by označil právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo byla dovolacím soudem rozhodována rozdílně, případně by měla být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel však žádnou z uvedených přípustností dovolání nevymezil, pouze rekapituluje skutkové okolnosti řešené věci a nesouhlasí s právním posouzením věci, zdůrazňujíc, že odvolací soud řešil daný případ paušálně, bez přihlédnutí ke konkrétním specifikům daného leasingového vztahu. Nutno však konstatovat, že skutečnost, že dovolatel má jiný názor na právní závěr odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Pouhý argument, že odvolací soud nesprávně věc posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.
Ještě pro úplnost Nejvyšší soud podotýká (jako již uvedl ve svých předešlých rozhodnutích – srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014), že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, založeného na zpochybňování skutkového stavu věci učiněného odvolacím soudem, a kritice hodnocení důkazů. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalovaného jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. května 2017
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu