ECLI:CZ:NS:2017:23.ND.194.2017.1
sp. zn. 23 Nd 194/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci dědictví po J. D. , zemřelém dne 5. října 2015, za účasti L. D. , vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 13 D 1035/2015, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 13 D 1035/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Českých Budějovicích.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě předložil podle ustanovení §12 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh pozůstalé dcery L. D., aby věc – řízení o projednání dědictví po zemřelém J. D., která je vedena u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 13 D 1035/2015, byla přikázána Okresnímu soudu v Českých Budějovicích.
Navrhovatelka svůj návrh odůvodnila tím, že vzdálenost z Českých Budějovic do Znojma je asi okolo 180 kilometrů, což pro ni představuje jednak ztracený celý den, ruší ji to v zaměstnání a navíc jí dlouhé cestování působí i zdravotní obtíže.
Podle §98 odst. 1 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, je pro řízení o pozůstalosti příslušný soud, v jehož obvodu měl zůstavitel v době smrti evidováno místo trvalého pobytu v informačním systému evidence obyvatel podle jiného právního předpisu, popřípadě místo jiného pobytu evidovaného podle jiných právních předpisů.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresní soud ve Znojmě) a Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, jemuž má být věc přikázána, návrh pozůstalé na přikázání věci Okresnímu soudu v Českých Budějovicích z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci navrhovatelka svůj návrh na delegaci věci Okresnímu soudu v Českých Budějovicích odůvodňuje převážně ztrátou času, případně možnými zdravotními obtížemi způsobenými dlouhým cestováním.
Tyto skutečnosti však není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. K okolnostem uváděných navrhovatelkou je třeba uvést, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Taktéž požadavek na hospodárnost a rychlost řízení, pokud by bylo konáno u navrhovaného soudu, by v daném případě nebyl splněn s ohledem na skutečnost, že Okresní soud ve Znojmě, resp. jím pověřený soudní komisař JUDr. Jiří Fryč je s věcí již obeznámen a již provedl řadu procesních úkonů mimo jiné směřujících k vyhotovení soupisu pozůstalosti.
Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Českých Budějovicích z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2017
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu