Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.07.2017, sp. zn. 25 Cdo 1446/2017 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.1446.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.1446.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 1446/2017 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobců a) Travelport Czech Republic s. r. o. , se sídlem Praha 8, Sokolovská 685/136f, IČO 26137216, původně GALILEO C.E.E. service ČR s.r.o., a b) B. Š. , obou zastoupených JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem Brno, Pražákova 1008/69, proti žalovaným 1) Pražské plynárenské Distribuce, a. s., člen koncernu Pražská plynárenská, a.s. , se sídlem Praha 4, U Plynárny 500, IČO 27403505, a 2) Pražské plynárenské, a.s. , se sídlem Praha 1, Národní 37, IČO 60193492, obou zast. Mgr. Petrem Kuchařem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Pankráci 404/30, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 167/2015, o dovolání žalované 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2017, č. j. 62 Co 424/2016-209, takto: Dovolání se odmítá . Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.): Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2017, č. j. 62 Co 424/2016-209, byl zrušen částečný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 7. 2016, č. j. 11 C 167/2015-174, jímž byla zamítnuta žaloba vůči žalované 2) a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud zdůraznil, že nárok na náhradu škody vzniklé žalobcům výbuchem plynu dne 29. 4. 2013 je třeba posuzovat v režimu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným. Neztotožnil se však se závěrem obvodního soudu, že žalovaná 2) jako obchodník s plynem nemůže odpovídat za škodu, neboť měla povinnost zajistit zákazníkům bezpečnou a spolehlivou dodávku plynu při dodržení bezpečnostního standardu. Nelze tedy vyloučit její odpovědnost z titulu obchodníka s plynem dle §420 či §420a obč. zák. Proti tomuto usnesení podala žalovaná 2) dovolání, v němž se výslovně nezabývala přípustností dovolání, uvedla pouze, že „má být právní otázka hmotného práva posouzena dovolacím soudem jinak“. Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že jako obchodník s plynem může odpovídat za škodu z titulu porušení povinnosti zajistit bezpečnou a spolehlivou dodávku plynu při dodržení bezpečnostního standardu, neboť tímto termínem je míněna stabilnost dodávek plynu, nikoli řádný provoz distribuční soustavy. Proto navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se rozsudek obvodního soudu potvrzuje. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. jeho obligatorní náležitostí. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, uveřejněné v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 12774). Dovolatelka ve svém dovolání zaměňuje předpoklady přípustnosti dovolání (§237 o. s. ř.) za důvod dovolání (§241a odst. 1 o. s. ř.). Z námitky, že důvodem dovolání dle názoru dovolatelky má být právní otázka hmotného práva posouzená dovolacím soudem jinak, je zjevné, že dovolatelka své povinnosti vymezit některé kritérium přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř. nedostála. Formulace „právní otázku má dovolací soud posoudit jinak“ zjevně neodpovídá žádnému z výše uvedených kritérií a takové vymezení není způsobilé přípustnost dovolání založit, jak již dovolací soud opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 17. 6. 2014, sen. zn. 29 NSCR 46/2014, nebo ze dne 19. 2. 2015, sen. zn. 29 NSCR 2/2015). Tento nedostatek bránící projednatelnosti dovolání přitom může být odstraněn pouze po dobu lhůty k podání dovolání (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Jak je uvedeno výše, podání dovolatelky neobsahuje obligatorní náležitost dovolání. Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013, nebo ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 264/2015). Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje §243f odst. 2 o. s. ř. O nákladech řízení nebylo rozhodováno, neboť v řízení se dále pokračuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. července 2017 JUDr. Robert Waltr předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/26/2017
Spisová značka:25 Cdo 1446/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.1446.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2017-10-14