ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.2077.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 2077/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Ivany Tomkové v právní věci žalobce M. H. , zastoupeného JUDr. Adamem Valíčkem, MBA, advokátem se sídlem v Brně, Dřevařská 855/12, proti žalovanému J. Š. , o 53.700,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 141/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. března 2017, č. j. 16 Co 91/2017-27, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 3. 2017, č. j. 16 Co 91/2017-27, potvrdil usnesení ze dne 23. 1. 2017, č. j. 24 C 141/2016-18, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 zastavil řízení o zaplacení 53.700,- Kč s příslušenstvím, rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci a o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se soudem prvního stupně v závěru, že žalobce uplatnil dne 22. 11. 2016 nárok na náhradu škody způsobené na jeho vozidle při dopravní nehodě, tedy až poté, co proti žalovanému bylo zahájeno insolvenční řízení, čímž byl založen nedostatek podmínky řízení podle §103, 104 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §109 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále též je „ins. zák.“). Pohledávku žalobce je třeba uplatnit podáním přihlášky v insolvenčním řízení a pouze tam může být také po provedeném rozvrhu uspokojena.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, totiž zda má soud povinnost poučit účastníka, že v případě zahájení insolvenčního řízení musí svůj nárok uplatnit v insolvenčním řízení; podle dovolatele soud nemůže informovat o této povinnosti až v rozhodnutí, kterým je řízení zastaveno. Namítá, že v rozporu s §5 a §118a o. s. ř. (a nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. I. ÚS 2014/10, a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 661/96) nebyl soudem poučen o tom, že jím podaná žaloba nepodvede k uspokojení jeho nároku a že svůj nárok musí uplatnit podáním přihlášky do insolvenčního řízení. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
| Dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř. Odvolací soud své rozhodnutí o potvrzení usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení založil na závěru, že právo na náhradu škody na věci nemůže být uplatněno žalobou, bylo-li zahájeno insolvenční řízení a jde-li o pohledávku týkající se majetkové podstaty, nýbrž pouze podáním přihlášky v insolvenčním řízení ve smyslu §109 odst. 1 písm. a) ins. zák. Tento závěr odvolacího soudu má oporu v zákoně a je i v souladu s ustálenou judikaturou vztahující se k účinkům zahájení insolvenčního řízení, podle níž řízení o žalobě podané věřitelem po zahájení insolvenčního řízení soud zastaví po právní moci rozhodnutí o úpadku, je-li předmětem žaloby pohledávka, kterou věřitel mohl přihlásit do insolvenčního řízení [§104 odst. 1 o. s. ř., §109 odst. 1 písm. a) ins. zák.]; to platí i tehdy, byl-li již prohlášen konkurs na majetek dlužníka (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2011, sp. zn. 36 Co 13/2011, uveřejněné pod č. 4/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3963/2011, uveřejněný pod č. 70/2012 tamtéž). Protože v dané věci byl prohlášen úpadek dlužníka usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2016, nemohly soudy obou stupňů postupovat jinak, než řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastavit.
|
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá ani výhrada dovolatele, že soud měl povinnost jej poučit, aby nárok uplatnil v insolvenčním řízení, a že jej o tom neměl informovat až v odůvodnění rozhodnutí, kterým bylo řízení zastaveno. Tento požadavek dovolatele nic nemůže změnit na správnosti napadeného rozhodnutí, neboť důvod zastavení řízení zahájeného v průběhu insolvenčního řízení nastal okamžikem právní moci usnesení o úpadku a jakékoliv poučení soudu tedy nic nemohlo změnit na tom, že za tohoto stavu bylo povinností soudu řízení zastavit. Řešení otázky poučovací povinnosti soudu je proto pro rozhodnutí ve věci zcela bez významu.
Nejvyšší soud z těchto důvodů dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. června 2017
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu