ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.2147.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 2147/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce J. B. , zastoupeného JUDr. Martinem Tocikem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 1461/66, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek domu Poštovní 1642/13, 360 01 Karlovy Vary , se sídlem v Karlových Varech, Poštovní 1642/13, IČO: 712 36 961 , zastoupenému JUDr. Alicí Zachariášovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Krymská 1056/5, o 144.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 11 C 207/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 5. 2016, č. j. 18 Co 16/2016-148, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.663,60 Kč k rukám JUDr. Alice Zachariášové, advokátky se sídlem v Karlových Varech, Krymská 1056/5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 4. 5. 2016, č. j. 18 Co 16/2016-148, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 12. 2015, č. j. 11 C 207/2013-116, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení 144.000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Žalobce vzniklou škodu skutkově vymezil jako ušlý zisk z pronájmu svého bytu s tím, že v důsledku závady bytu, za kterou odpovídá žalovaný, byt nemohl pronajmout a ušel mu tak zisk z možného pronájmu bytu za dobu dvou let po 6.000 Kč měsíčně na obvyklém nájemném. Soud dovodil, že je předpokladem vzniku nároku na náhradu ušlého zisku z pronájmu, že poškozený v předmětném období hodlal a měl zároveň reálnou možnost nemovitost za určitou částku pronajmout a že by se tak při normálním běhu událostí stalo, jestliže by mu v tom nezabránilo protiprávní jednání žalovaného. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce hodlal byt pronajmout, ale chtěl jej prodat. Jelikož nebyly prokázány skutečnosti pro vznik nároku na ušlý zisk, soud prvního stupně žalobu správně zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení a navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání zdůvodnil odkazem na ustanovení §237 o. s. ř. s tím, že se soud prvního stupně i soud odvolací odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, když se nezabýval žalobou v celém jejím rozsahu, omezil se na nemožnost pronájmu bytu, ačkoli dovolatel již v žalobě tvrdil, že byt nemohl prodat, sám jej nemohl užívat a potřebu bydlení byl nucen uspokojovat v jiné nemovitosti. Namítá, že rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný, nepředvídatelný a vedl k odepření práva na spravedlivý proces. Dále namítá, že judikatura Nejvyššího soudu neřeší konstantním způsobem otázku vzniku a výše nároku na náhradu škody způsobené omezením výkonu vlastnického práva a za otázku zásadního právního významu považuje, zda vlastníku nemovitosti, který je omezen v jejím užívání, vzniká škoda jen v případě, že má reálnou možnost tuto nemovitost pronajmout.
Žalovaný se k dovolání vyjádřil tak, že dovolání nesplňuje náležitosti předepsané zákonem a mělo by být odmítnuto. Nesouhlasí s názorem žalobce, že se soudy nezabývaly celou žalobou, když žalobce uplatněný nárok výslovně vymezil jako ušlý zisk.
O dovolání žalobce rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 9. 11. 2016, č. j. 25 Cdo 4398/2016-189, jímž dovolání odmítl a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení. Toto usnesení bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 425/17, s tím, že je třeba zvážit, zda namítané pochybení odvolacího soudu nemohlo založit porušení ústavně zaručených práv a svobod dovolatele a zda tím mohla být založena přípustnost dovolání, přičemž o přípustnosti dovolání z hlediska splnění podmínek dle podle §237 o. s. ř. je třeba rozhodnout v senátě.
Nejvyšší soud dovolání žalobce opětovně posoudil a s přihlédnutím k obsahu nálezu Ústavního soudu shledal, že dovolání není přípustné.
Námitka dovolatele, že soudy obou stupňů nesprávně zjistily obsah žaloby a posuzovaly ji neúplně, není důvodná. Ve sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou. Nárok uplatněný žalobou je charakterizován vylíčením skutkových okolností, jimiž žalobce svůj nárok zdůvodňuje. Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě (tzv. skutkovým základem) ve spojitosti se žalobním petitem je charakterizován a vymezen základ nároku uplatněného žalobou, který je předmětem řízení. Rozhodujícími skutečnostmi se rozumí skutečnosti, které v případě, že budou prokázány, umožňují žalobě vyhovět. Bez toho, že by v řízení došlo ke změně žaloby, nemůže soud přiznat plnění z jiného skutkového základu, než toho, který je žalobcem vymezen, neboť by tak rozhodl o jiném nároku, než jak jej žalobce učinil předmětem řízení. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, publikovaný pod č. 78 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1612/2004).
V dané věci žalobce požadoval nahradit škodu ve výši odpovídající obvyklému nájemnému v daném místě a čase (6.000 Kč měsíčně) za dobu předchozích 24 měsíců, a to na základě skutkového tvrzení, že mu ušel zisk z důvodu nemožnosti byt pronajmout. O tomto nároku bylo soudem rozhodnuto a za situace, že v řízení nedošlo ke změně žaloby ani k uplatnění dalšího - jiného nároku, byl předmět řízení vymezený žalobou vyčerpán. Ostatně s tvrzením žalobce, že byt nemohl ani prodat, ani jej sám užívat, se zcela srozumitelně vypořádal odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí. Za této situace jsou další námitky dovolatele ohledně náhrady za omezení výkonu vlastnického práva bezpředmětné a taktéž nemohou založit přípustnost dovolání, když se týkají odlišných nároků.
V dané věci se nejedná ani o výjimečný případ, kdy by skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod byla způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (shora uvedený nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 425/17). Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2017
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu