ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.2373.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 2373/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: Ing. Z. V. , zastoupený Mgr. Vladimírem Matysem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Dukelská 15, proti žalované: Tesco Stores ČR, a. s. , IČO: 453 08 314, se sídlem Praha 10 – Vršovice, Vršovická 1527/68b, zastoupená Mgr. Luďkem Šrubařem, advokátem se sídlem Praha 1, Kaprova 42/14, o 70.679 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C 224/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2016, č. j. 68 Co 399/2016-255, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. listopadu 2016, č. j. 68 Co 399/2016-255, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2016, č. j. 28 C 224/2012-219, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 70.679 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými závěry soudu prvního stupně a shodně s ním dovodil, že nárok žalobce na náhradu škody na zdraví není důvodný, neboť v řízení bylo prokázáno, že celý incident, při němž utrpěl újmu, vyvolal žalobce, pracovníci ostrahy žalovaného jednali v nutné obraně a vůči žalobci se nedopustili protiprávního jednání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 838/2006, a neposoudil jednání pracovníků žalované podle §76 odst. 2 tr. ř. Namítá, že skutkové závěry soudů obou stupňů jsou v extrémním nesouladu se skutkovým dějem, jak jej dovolatel popsal, a rozhodnutí odvolacího soudu není náležitě a přesvědčivě odůvodněno, což vede k tomu, že se stává nepřezkoumatelným. Odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl důkaz videozáznamem, který byl proveden soudem prvního stupně. Navrhl, aby soud dovolací napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2, 3 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Námitka odklonu napadeného rozsudku od shora uvedeného rozhodnutí v trestní věci a možnost aplikace §76 tr. ř. nezakládá v daném případě přípustnost dovolání, neboť v projednávané věci se jedná o občanskoprávní odpovědnost za škodu, zatímco z hlediska trestněprávních norem bylo konkrétní jednání pracovníků žalovaného dne 21. 10. 2010 posouzeno v trestním řízení vedeném pod sp. zn. 2 T 76/2011, a to s jednoznačným výsledkem. Dovolatel staví svůj argument o protiprávnosti jednání zaměstnanců žalované na jiných skutkových okolnostech, než jak byl skutkový stav v řízení před soudy obou stupňů prokázán. V dovolání pouze popsal, s čím nesouhlasí, a pokud namítá nesprávné právní posouzení, nelze mu přisvědčit, když jeho výtky vycházejí z jiného skutkového stavu, než na jakém spočívá napadené rozhodnutí. S právním posouzením věci nesouhlasí nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž on nesouhlasí. Zpochybňováním skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí, se dovolatel v podstatě domáhá přezkumu rozsudku odvolacího soudu, jehož nesprávnost odvozuje od vlastního posouzení skutkového stavu.
Námitky ohledně hodnocení důkazů a neprovedení některého z nich nemohou založit přípustnost dovolání (§241a odst. 1 o. s. ř.), stejně jako zcela nekonkrétní námitka, týkající se srozumitelnosti odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, která představuje námitku procesní vady. Dovolací soud může přihlédnout k vadám řízení ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. pouze, je-li dovolání přípustné, což není tento případ.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné řešení otázky právní, není naplněn (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud dovolání žalované podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. července 2017
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu