ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.2558.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 2558/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce P. B. , zastoupeného Mgr. Janem Knoblochem, advokátem se sídlem Plzeň, Boettingerova 2902/26, proti žalované Fakultní nemocnici Plzeň , se sídlem Plzeň, Edvarda Beneše 1128/13, IČO 00669806, za účasti Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 19 C 271/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 11. 2016, č. j. 12 Co 260/2016-309, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 11. 2016, č. j. 12 Co 260/2016-309, není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Odvolací soud vyšel v napadeném rozhodnutí ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, že dne 29. 12. 2005 žalobce utrpěl tříštivou zlomeninu pravé horní končetiny při pádu na lyžích a téhož dne se podrobil operaci na ortopedické klinice žalované. Na základě znaleckého dokazování soud zjistil, že postup žalované při operaci byl lege artis, avšak následnou péči lze označit za lege artis pouze do provedení EMG vyšetření (elektromyografie). Ačkoli byla zmíněným vyšetřením, provedeným dne 9. 2. 2006, zjištěna nefunkčnost nervu, lékař žalované nepokládal za nutné provést reoperaci. Žalobce sice byl žalovanou nadále sledován, nikoli však intenzivně a neustálé objednávání k dalším prohlídkám a oddalování reoperace u něj vedlo ke ztrátě důvěry v léčení u žalované, zajistil si proto operaci v jiné nemocnici. Dle vyjádření znalce je optimální provedení revize nervu do šesti až osmi týdnů, čímž by bylo zajištěno zlepšení funkčnosti paže až o 80 %. Jednání žalované je v příčinné souvislosti se zhoršenou a nenapravitelnou obnovou funkce horní končetiny žalobce i s jeho následným jednáním, spočívajícím ve vyhledání jiného lékařského zařízení k provedení reoperace. Tomuto skutkovému stavu věci (správnost skutkových zjištění nelze v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit) odpovídá závěr odvolacího soudu, že žalovaná odpovídá za škodu podle §420 obč. zák. a žalobci náleží jednorázová náhrada za ztížení společenského uplatnění podle §441 odst. 1 obč. zák. Dovodil přitom spoluzavinění žalobce ve výši 40 %, neboť si úraz způsobil svým vlastním jednáním.
Dovolatelkou uplatněné námitky nesměřují k vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, nýbrž zpochybňují hodnocení důkazů soudem a správnost skutkových zjištění, na nichž je založen závěr, že v pooperační péči žalované došlo k nedostatečnému sledování žalobce, resp. k oddalování operace, která mohla vést k podstatnějšímu odstranění následků úrazu, a dále závěr o příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vzniklou škodou. Pokud dovolatelka nesouhlasí s hodnocením důkazů a skutkovými závěry, k nimž dospěl soud prvního stupně a odvolací soud z nich vycházel, a z provedených důkazů dovozuje odlišné skutkové závěry, tyto námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci. Dovolatelka tak pouze předkládá vlastní verzi skutkového stavu, přičemž polemizuje s tím, jak soudy nižších stupňů zhodnotily důkazy významné pro závěr o důvodnosti nároku.
Otázka existence příčinné souvislosti mezi vznikem škody a protiprávním úkonem (popř. škodní událostí) je otázkou skutkovou. V řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována a jaké skutečnosti jsou ji způsobilé vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, uveřejněný v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 5514). V tomto směru se odvolací soud správně zaměřil na zjišťování příčinné souvislosti mezi poškozením zdraví žalobce a jednáním žalované při provádění lékařského zákroku a následné pooperační péči.
Pojem lege artis použil odvolací soud v daném případě v souladu s jeho konstantním obsahovým vymezením judikaturou, tedy jako postup poskytovatele zdravotní péče v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4223/2009, Soubor C 10429). Zda bylo v konkrétním případě postupováno lege artis, je pak otázkou odborného posouzení zjištěného skutkového stavu.
Jestliže dovolatelka zakládá další důvod dovolání na námitce, že soudy vycházely z chybného základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění, jelikož ve znaleckém posudku je uvedeno nižší bodové ohodnocení, je zjevné, že nemůže jít o zákonný dovolací důvod, neboť se nejedná o otázku nesprávného právního posouzení, která jediná může být způsobilým dovolacím důvodem dle §241a odst. 1 o. s. ř., nýbrž jde o zpochybnění hodnocení důkazu soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
K vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva nesměřuje ani namítaná procesní vada, že k prokázání předpokladů pro mimořádné navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění soud provedl dokazování pouze výslechem žalobce. Vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nejsou samy o sobě způsobilým dovolacím důvodem (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož žádná z dovolatelkou uplatněných námitek nepředstavuje důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. srpna 2017
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu