ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.2754.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 2754/2016
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce P. Z. , zastoupeného Mgr. Pavlem Rybářem, advokátem se sídlem v Sokolově, Slovenská 2136, proti žalovanému J. M. , zastoupenému JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Polská 61/4, o 915.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 16 C 332/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 11. 2015, č. j. 18 Co 199/2015-247, ve spojení s usnesením ze dne 1. 12. 2015, č. j. 18 Co 199/2015-251, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 11. 2015, č. j. 18 Co 199/2015-247, ve spojení s usnesením ze dne 1. 12. 2015, č. j. 18 Co 199/2015-251, pokud jím bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby co do částky 654.840 Kč, a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 9. 1. 2015, č. j. 16 C 332/2011-192, zamítl žalobu na zaplacení částky 692.760 Kč s příslušenstvím, uložil žalovanému zaplatit žalobci 222.240 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 9. 10. 2009, sp. zn. 19 T 4/2009, jímž byl žalovaný uznán vinným, že dne 2. 11. 2008 po předchozí rozepři v baru fyzicky napadl žalobce, nejméně pětkrát jej udeřil do obličeje a poté, co poškozený upadl na zem, jej ještě nejméně pětkrát kopl do hlavy, čímž mu způsobil mnohočetné zlomeniny kostí lebečních s vpáčením úlomků, drobné ložisko krvácení a zhmoždění mozku, krvácení do čelistní dutiny, mnohačetné krevní výrony a oděrky v obličeji. Na základě tohoto pravomocného trestního rozsudku měl soud prokázánu příčinnou souvislost mezi zaviněným protiprávním jednáním žalovaného a vznikem újmy na zdraví žalobce, která podle provedeného dokazování spočívá v chronických bolestech hlavy a dvojitém vidění, zvýšené unavitelnosti a vyčerpatelnosti, s čímž je spojena i nižší pracovní výkonnost, a v poškození obličeje deformující jizvou. Vzhledem k tomu dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaný je za vznik škody podle ustanovení §415 a 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, odpovědný, přičemž ke vznesené námitce neshledal, že by byl nárok žalobce na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění promlčen. Při určení výše náhrady vyšel ze znaleckého posudku MUDr. Zdeňka Bešty, který bolestné stanovil ve výši 259 bodů, které později ještě zvýšil o 23 bodů, a ztížení společenského uplatnění stanovil ve výši 644 bodů. Zapojení žalobce do života před úrazem shledal soud prvního stupně běžným, ale jelikož jej utrpěl ve věku 31 let a stále pokračující výrazné bolesti, způsobené poškozením trojklanného nervu, jenž nebude nikdy plně reparován, jsou významným následkem pro jeho další život, měl ve smyslu ustanovení §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále též jen „vyhláška“), za přiměřené zvýšení obou náhrad na dvojnásobek, tedy na 67.680 Kč u bolestného a 154.560 Kč u ztížení společenského uplatnění.
Krajský soud v Plzni k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 25. 11. 2015, č. j. 18 Co 199/2015-247, ve spojení s usnesením ze dne 1. 12. 2015, č. j. 18 Co 199/2015-251, odvolací řízení ohledně částky 111.120 Kč s příslušenstvím zastavil, jinak rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 149.040 Kč s příslušenstvím, žalobu o zaplacení 654.840 Kč s příslušenstvím a příslušenství z částek 18.960 Kč, 130.080 Kč a 111.120 Kč zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry, že s ohledem na to, že žalobce utrpěl zranění ve věku 31 let, před napadením žalovaným vedl aktivní způsob života, a nyní je jak ve společenském a rodinném životě, tak i v oblasti pracovních výkonů výrazněji omezen, jde o výjimečný případ hodný mimořádného zřetele, který odůvodňuje navýšení bolestného i ztížení společenského uplatnění na dvojnásobek základního bodového ohodnocení. Protože však základní bodové ohodnocení bolesti při správném součtu jednotlivých položek činí 339 bodů a ztížení společenského uplatnění 745 bodů, představuje dvojnásobek bolestného 40.680 Kč a náhrady za ztížení společenského uplatnění 178.800 Kč, aniž by takové odstranění jen matematické chyby mělo vliv na správnost, přesvědčivost a použitelnost znaleckého posudku MUDr. Zdeňka Bešty. Odvolací soud zohlednil zpětvzetí odvolání do částky 111.120 Kč a uložil žalovanému zaplatit žalobci navíc dalších 149.040 Kč.
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby co do částky 654.840 Kč s příslušenstvím, napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. tím, že přiznané odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění není ve srovnání s obdobnými případy, kterými se již Nejvyšší soud zabýval, přiměřené. Domnívá se navíc, že ačkoli pro posouzení přiměřenosti není rozhodující matematický postup, jímž soud dospěl ke stanovení výše odškodnění, ale reálná hodnota dané peněžní částky, ani odvolací soud nenapravil chybu soudu prvního stupně v počtech podle znaleckého posudku MUDr. Zdeňka Bešty, neboť pominul navýšení podle ustanovení §6 vyhlášky. V důsledku toho ani navýšení odškodnění na dvojnásobek není dostačující a přiměřené výrazným omezením žalobce, která jsou následkem úrazu, jenž mu způsobil žalovaný. Navrhl proto, aby byl zrušen jak napadený rozsudek odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně a věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, protože argumenty žalobce jsou spíše argumentací skutkovou než právní a závisí-li určité právní ustanovení na volné úvaze soudu, lze pouze přezkoumávat, zda soud nevybočil z mezí zákona a zda svou úvahu řádně zdůvodnil, což odvolací soud učinil a jeho rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikaturou. Případně navrhl zamítnutí dovolání, neboť souhlasí s opravou součtu položek bodového ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění, jelikož šlo o pouhé odstranění matematické chyby znalce, a jde-li o dvojnásobné navýšení základního bodového ohodnocení podle ustanovení §7 odst. 3 vyhlášky, tento závěr odvolacího soudu žalovaný akceptoval, zatímco nároky žalobce jsou zcela nepřiměřené.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř. a je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení hmotněprávní otázky určení výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je proto i důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Vzhledem k ustanovení §3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), a podle vyhlášky, neboť jde o právo na náhradu újmy na zdraví vzniklé porušením právní povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo před 1. 1. 2014.
Podle §444 odst. 1 obč. zák. při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech.
Podle §7 odst. 1 vyhlášky výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.
Ustanovení §7 odst. 3 vyhlášky patří k ustanovením, jimiž se provádí rámcová úprava občanského zákoníku, a má charakter právní normy s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. právní normy, jejíž hypotéza není konkrétně stanovena přímo právním předpisem, ale závisí na úvaze soudu. Uvedené ustanovení tak přenechává soudu, aby v každém jednotlivém případě sám vymezil hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, tedy aby sám podle svého uvážení posoudil, jaké zvýšení náhrady je v konkrétní posuzované věci „přiměřené“.
Výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění určená na základě celkového bodového ohodnocení stanoveného lékařem představuje již sama o sobě náhradu za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti. Předpokladem přiměřeného zvýšení odškodnění stanoveného na základě bodového ohodnocení v lékařském posudku ve smyslu ustanovení §7 odst. 3 vyhlášky je existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že, zejména vzhledem k uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, kupříkladu při uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, i s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví i na jeho předpokládaném uplatnění v životě, nelze omezení poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského uplatnění. Možnost přiměřeného zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění soudem přitom není podmíněna tím, zda lékař ve svém posudku dospěl k závěru, že poškození zdraví postiženého vedlo ke zvlášť těžkým následkům ve smyslu ustanovení §6 odst. 1 písm. c) vyhlášky (srov. zejména stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, Cpjn 203/2010, publikované pod č. 50/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „Sbírka“).
Z doplnění znaleckého posudku MUDr. Zdeňka Bešty ze dne 29. 9. 2013 plyne, že soudní znalec pro určení bolestného ohodnotil zhmoždění mozku v oblasti čelní vpravo 120 body, vpáčenou zlomeninu čelní kosti vpravo 30 body, zlomeninu stropu očnice a spodiny lební 100 body, hematom levé očnice 5 body, mnohočetná povrchová poranění hlavy v oblasti čelní 10 body, operační přístup ke kraniotomii ve vlasaté části hlavy 51 body a na základě doplnění při jednání soudu dne 8. 10. 2014 ještě poškození trojklanného nervu 23 body, přičemž těchto 339 bodů pro náročný způsob léčení zvýšil podle §6 odst. 1 písm. a) vyhlášky o 20 %, tedy po zaokrouhlení na celkových 407 bodů. V případě ztížení společenského uplatnění ohodnotil postkomoční syndrom 100 body, úrazové poškození horní větve trojklanného nervu vpravo 120 body, dvojité vidění v důsledku zlomeniny pravé očnice 200 body, kostní defekt v klenbě lební vpravo na čele do 2 cm 75 body, neurotizující tinitus 50 body a podle doplnění ze dne 25. 4. 2014 ještě poškození obličeje deformující jizvou 200 body, přičemž těchto 745 bodů vzhledem k věku poškozeného a vlivu úrazu na jeho profesi a mimopracovní aktivity také zvýšil podle ustanovení §6 odst. 1 písm. c) vyhlášky o 25 %, tedy i přes nepřesný součet, stejně jako v případě bolestného, jde po zaokrouhlení o celkových 931 bodů.
Ačkoli odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně do bodového ohodnocení odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění správně zahrnul i pozdější doplnění znaleckého posudku v náhradě za ztížení společenského uplatnění a všechny tyto položky přesně sečetl, přehlédl, že soudní znalec využil možnosti navýšení podle ustanovení §6 vyhlášky a při svém zvýšení odškodnění podle ustanovení §7 odst. 3 vyhlášky na dvojnásobek tak vyšel z nesprávného počtu bodů. V důsledku toho se pak odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jež se vztahuje jak na odškodnění ztížení společenského uplatnění, tak na stanovení bolestného (kromě již citovaného stanoviska Cpjn 203/2010 srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2543/2010, publikovaný pod C 9749 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck).
Současně odvolací soud nezohlednil, že poškození trojklanného nervu a tím způsobené subjektivní potíže (bolesti) i po ustálení zdravotního stavu žalobce přetrvávají (jsou trvalým následkem poškození zdraví žalobce), a odškodňují se tudíž v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3228/2014, publikovaný pod č. 7/2017 Sbírky). Tímto postupem by ovšem s přihlédnutím k navýšení znalcem byla bolest ohodnocena celkem 407 body a ztížení společenského uplatnění 931 body, což by při hodnotě jednoho bodu ve výši 120 Kč (§7 odst. 2 vyhlášky) a po zvýšení odškodnění soudem na dvojnásobek odpovídalo u bolestného částce 97.680 K a u ztížení společenského uplatnění částce 223.440 Kč.
Odvolací soud konstatoval, že žalobce před úrazem, který utrpěl ve věku 31 let, žil aktivním způsobem života, v němž je následkem úrazu výrazněji omezen, zatímco soud prvního stupně hodnotil žalobcovo zapojení jako běžné, přesto však odvolací soud považoval (shodně se soudem prvního stupně) za odpovídající a přiměřenou náhradu ve výši dvojnásobku základní hodnoty bolestného a ztížení společenského uplatnění.
Z výše uvedených důvodů shledal Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu nesprávným, proto jej v části výroku, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba o zaplacení 654.840 Kč s příslušenstvím byla zamítnuta, zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. Soud v novém řízení rozhodne o zvýšení náhrady bolestného a ztížení společenského uplatnění podle §7 odst. 3 vyhlášky v uvedeném rozsahu, vyjde přitom z bodového ohodnocení stanoveného znalcem MUDr. Zdeňkem Beštou a znovu posoudí důvody pro mimořádné zvýšení odškodnění a jeho rozsah tak, aby použitý násobek základního bodového ohodnocení a jemu odpovídající částka vystihovala specifické okolnosti případu. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2017
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu