ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.3390.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 3390/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) L. F. , b) J. F. , c) A. F. a d) E. F. , všech zastoupených JUDr. Lenkou Smolíkovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 6, Milady Horákové 116/109, proti žalované JUDr. H. H. , advokátce se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 43/8, zastoupené JUDr. Annou Dvořákovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 230/31, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 C 189/2013, o dovolání všech žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 3. 2016, č. j. 8 Co 2179/2015-417, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 16. 6. 2015, č. j. 18 C 189/2013-362, zastavil řízení co do částky 23.569,30 Kč a úroků z prodlení z důvodu zpětvzetí žaloby, zamítl žalobu o zaplacení 866.227 Kč s příslušenstvím a 13.649 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobci, kteří byli podílovými spoluvlastníky souboru nemovitostí, se rozhodli prodat své podíly. Žalovaná advokátka v jejich zastoupení sepsala a oběma dalším spoluvlastníkům F. adresovala nabídku předkupního práva, na kterou reagoval jeden z nich tak, že své stanovisko teprve sdělí. Po uplynutí lhůty k výkonu předkupního práva (§605 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník - dále „obč. zák.“) žalobci svůj podíl na předmětných nemovitostech smlouvou ze dne 9. 9. 2004 prodali M. M.. F. napadli tuto koupi u soudu a byl vydán rozsudek, jímž byl nahrazen projev vůle M. M. nabídnout F. koupi převedeného podílu s odůvodněním, že došlo k porušení předkupního práva F., protože nabídky zpracované žalovanou advokátkou byly neplatné, nebyly v nich dostatečně specifikovány předmětné nemovitosti a na rozdíl od kupní smlouvy chyběl v nabídce údaj o splatnosti kupní ceny. M. M. převedl F. koupený podíl a na základě jeho žaloby soud uložil žalobcům povinnost zaplatit mu na náhradě škody 1.058.936,50 Kč s příslušenstvím za výdaje vyvolané původní koupí (za ušlý úrok z kupní ceny, daň z převodu nemovitostí, náklady předchozího soudního řízení, úroky z prodlení, náklady znaleckého posudku, provedené opravy apod.). Soud dospěl k závěru, že příčinou vzniku škody žalobců nebyla nabídka jako taková, ale její nesoulad s kupní smlouvou uzavřenou mezi žalobci a M. M.. Kupní smlouva byla zpracována prostřednictvím realitní kanceláře, aniž byly respektovány podmínky vymezené v nabídce, přestože žalobci její obsah znali; nabídka předkupního práva neobsahovala splatnost kupní ceny, zatímco uzavřená kupní smlouva tento údaj obsahovala. Kromě nabídky spoluvlastníkům k uplatnění předkupního práva se žalovaná žádných jednání směřujících k prodeji spoluvlastnických podílů žalobců neúčastnila a nečinila v tom směru žádné úkony, pouze zaslala realitní kanceláři potvrzení o nevyužití nabídek spoluvlastníky. Návrh smlouvy o smlouvě budoucí i návrh vlastní kupní smlouvy zpracovala realitní kancelář spolu se zástupcem kupujícího. Žalobci i při vědomí o žalobě spoluvlastníků proti M. M. na ochranu předkupního práva trvali přes existující riziko na povolení vkladu vlastnického práva do katastru. Soud dovodil, že k porušení předkupního práva F. došlo v důsledku podmínek sjednaných v kupní smlouvě, což žalovaná advokátka již nemohla ovlivnit. Není proto ve smyslu §24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, odpovědná za škodu, jež žalobcům vznikla finanční náhradou, kterou museli zaplatit kupujícímu.
K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 10. 3. 2016, č. j. 8 Co 2179/2015-417, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně vyjma výroku o částečném zastavení řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozhodnutí soudu prvního stupně shledal věcně správným, byť dospěl k jiným dílčím právním závěrům. Nabídka, kterou žalovaná v zastoupení žalobců sepsala, nedostatečně specifikovala nabízené nemovitosti, výši jednotlivých spoluvlastnických podílů a jejich kupní cenu. Sepsáním vadné nabídky žalovaná sice porušila svou povinnost vyplývající z ustanovení §16 zákona o advokacii, avšak shodně se soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že toto její pochybení není v příčinné souvislosti se škodou uplatněnou žalobci. Rozhodující je, že k porušení předkupního práva ostatních spoluvlastníků došlo nikoli sepsáním neplatné nabídky, ale až uzavřením kupní smlouvy, tedy již bez účasti žalované, která se vlastního projednání a uzavření kupní smlouvy neúčastnila. Je odpovědností realitní kanceláře, která v rámci poskytovaných služeb připravovala kupní smlouvu, že převod vlastnického práva podle smlouvy bude platný a způsobilý přivodit zamýšlené následky. To znamená i odpovědnost za řádně učiněnou nabídku předkupního práva, přičemž za správný postup nelze považovat uzavření kupní smlouvy ohledně spoluvlastnického podílu bez řádné nabídky předkupního práva. Jestliže prodej zajišťoval jiný odborně vybavený subjekt, který měl a mohl pochybení zjistit a napravit, došlo tím k přetržení příčinné souvislosti s jednáním žalované. Navíc žalobci trvali na dokončení vkladového řízení i v době, kdy již bylo vedeno u soudu řízení o neplatnost kupní smlouvy z důvodu neplatné nabídky předkupního práva, ačkoli vyčkáním výsledku soudního řízení mohli zabránit vzniku převážné většiny uplatněné škody.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení hmotněprávní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe nebo je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena dovolacím soudem jinak. Namítají, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku příčiny vzniku škody mezi jednáním žalované a vznikem škody na jejich straně. Vzhledem k závěru odvolacího soudu, že žalovaná porušila svou povinnost, protože jí zpracovaná nabídka předkupního práva nebyla platná, dovozují, že šlo o prvotní a podstatnou příčinu vzniku jejich majetkové újmy, a poukazují na to, že opomenutí spoluvlastníci nemovitostí nerozporovali u soudu obsah kupní smlouvy, ale namítali vady nabídky. Kdyby nabídka nebyla vadná, ostatní spoluvlastníci by se nedovolali porušení svého předkupního práva a kupec by následně na nich nepožadoval náhradu svých nákladů v souvislosti s koupí. Namítají, že neporušili prevenční povinnost, když nabídku i kupní smlouvu nechali zpracovat odborníky, a bylo by nespravedlivé, kdyby v konečném důsledku sami nesli následky škodných událostí. Dovozují, že v daném případě existuje sice více příčin, avšak pochybení žalované je příčinou důležitou, podstatnou a značnou, a v této souvislosti poukazují na judikaturu dovolacího soudu (sp. zn. 25 Cdo 245/2000, 32 Cdo 192/2007, 25 Cdo 4841/2009). Navrhli, aby byl rozsudek odvolacího soudu změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům 866.227,- Kč s příslušenstvím a 13.649,- Kč s příslušenstvím, nebo aby spolu s rozsudkem soudu prvního stupně byl v potvrzujícím výroku zrušen.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenými advokátem ve smyslu §241 o. s. ř. se zabýval jeho přípustností podle §237 o. s. ř.
Podle ust. §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Odpovědnost advokáta podle §24 odst. 1 věty první zákona o advokacii za pochybení při výkonu advokacie je odpovědností bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost), která je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Pochybení advokáta nemusí být jedinou příčinou vzniku škody, stačí, je-li jen jednou z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, jenž má být odškodněn, avšak musí jít o příčinu podstatnou, tedy hlavní a rozhodující příčinu vzniklé majetkové újmy na straně poškozeného.
Posouzení existence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody je otázkou skutkovou nikoli právní (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, a ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, publikované pod C 1025 a C 5514 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck). Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde tedy o otázku skutkových zjištění; v řízení o náhradu škody se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce, případně právem kvalifikovaná okolnost, a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku.
Žalobci dovozují vznik škody ze skutečnosti, že žalovaná v jejich zastoupení zpracovala a ostatním spoluvlastníkům adresovala neplatnou nabídku k výkonu předkupního práva. Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového závěru, že samotná tato nabídka nevyvolala majetkovou újmu žalobců, jejíž náhrady se domáhají, tedy nezpůsobila vznik jejich povinnosti nahradit M. M. náklady, které mu vznikly v souvislosti s koupí podílů na nemovitosti a jejich následným převodem, neboť bez vlastního prodeje a tedy bez uzavření kupní smlouvy žalobců s kupujícím M. M. by mu tyto výdaje nevznikly a žalobcům by nevznikla povinnost mu je nahradit. Zjištěné skutkové okolnosti nejsou předmětem dovolacího přezkumu (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Právním posouzením příčinné souvislosti je stanovení, mezi jakými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a následku zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005). Po právní stránce odvolací soud v tomto směru nepochybil, neboť šlo o otázku příčinné souvislosti mezi konkrétním pochybením žalované a částkou, jíž žalobci museli zaplatit kupci M. M. na náhradě za jeho náklady a výdaje v souvislosti s realizací koupě nemovitosti od žalobců a jejího následného převodu (úrok z kupní ceny, daň z převodu, náklady soudního řízení apod.). Jeho rozhodnutí v otázce právního posouzení příčinné souvislosti není odchýlením od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ostatně právní názory prezentované v rozhodnutích, na něž dovolatelé poukazují, jsou zcela obecné principy, a nejde ani o právní otázku dosud dovolacím soudem neřešenou nebo rozhodovanou rozdílně a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Ze shora uvedeného vyplývá, že z pohledu uplatněného dovolacího důvodu nejsou předpoklady přípustnosti podle §237 o. s. ř. splněny. Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalované žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2017
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu