ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.3519.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 3519/2017-199
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobců: a) K. F. , b) J. F. , c) nezletilý E. F. , d) nezletilý A. F. , zastoupeni Mgr. Ing. Jindřichem Hrochem, advokátem se sídlem Praha 4, Bohuslava ze Švamberka 1284/12, proti žalované: CK ALEX, s. r. o. , IČO: 25027913, se sídlem Praha 4, Písnická 363/2, zastoupená JUDr. Lubomírem Kadaně, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 10, o 83.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 21 C 441/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2017, č. j. 54 Co 87/2017-179, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 23. 11. 2016, č. j. 21 C 441/2014-143, uložil žalované povinnost zaplatit každému ze žalobců na náhradě nemajetkové újmy částky ve výši od 3.476 Kč do 17.323 Kč, co do dále požadovaných částek žalobu všech žalobců zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle §142 odst. 2 o. s. ř. podle poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak, že ve vztahu mezi žalobci a) a b) a žalovanou nemá žádný z nich právo na jejich náhradu, žalované uložil povinnost zaplatit žalobci c) na nákladech řízení 5.352 Kč a ve vztahu k žalobci d) náhradu nákladů řízení žalované podle §150 o. s. ř. nepřiznal.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 4. 2017, č. j. 54 Co 87/2017-179, rozsudek soudu prvního stupně částečně změnil jen ohledně žalobce c), jinak jej v zamítavých výrocích ve věci samé potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 97.116,72 Kč, a žalobcům uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů prvostupňového řízení podle §142 odst. 3 o. s. ř., přičemž za tarifní hodnotu ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) považoval výši peněžitých plnění přiznaných soudem prvního stupně jednotlivým žalobcům.
Proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která doposud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, případně by měla být posouzena jinak, a to otázky, zda při rozhodování o výši plnění je aplikace §142 odst. 3 o. s. ř. pro soud povinná. Dovozuje, že ustanovení §142 odst. 2 o. s. ř. je vždy použitelné a není povinností soudu aplikovat §142 odst. 3 o. s. ř., podle nějž soud „… může…“ přiznat plnou náhradu nákladů řízení, pokud rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Nesouhlasí proto s názorem odvolacího soudu, který vytkl soudu prvního stupně, že měl rozhodnout podle §142 odst. 3 o. s. ř. Navrhla, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí v napadeném výroku tak, že o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto shodně s výrokem soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., shledal, že dovolání žalované není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Podle §142 odst. 3 o. s. ř. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.
Dovolatelce je třeba přisvědčit v tom, že ustanovení §142 odst. 3 o. s. ř. je výjimkou z obecné zásady úspěchu ve věci, podle níž se řídí rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporném řízení (§142 odst. 1, 2 o. s. ř.). Kromě případů, kdy rozsah neúspěchu účastníka ve sporu v porovnání s jeho úspěchem je jen nepatrný, aplikace §142 odst. 3 o. s. ř. přichází v úvahu v případech, kdy rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku či na úvaze soudu, a uplatní se pouze tam, kde základ nároku je dán, avšak jeho výši lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo vůbec (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 15/1977 a č. 66/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle §142 odst. 3 o. s. ř. není sice obecnou povinností soudu, avšak jsou-li splněny předpoklady tohoto ustanovení, jeho aplikace je plně na místě.
V dané věci soudy obou stupňů dospěly k závěru, že je dán základ nároku žalobců na náhradu za nemajetkovou újmu, a její výši určily vlastní úvahou s přihlédnutím ke konkrétním zjištěným okolnostem, týkajícím se každého ze žalobců. Protože v tomto případě byly splněny podmínky pro aplikaci §142 odst. 3 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, nebyl důvod k postupu podle §142 odst. 2 o. s. ř. a aplikaci tohoto ustanovení nelze považovat za pochybení, i když zákon neukládá soudu povinnost bezvýhradně podle tohoto ustanovení postupovat.
Odvolací soud nepochybil ani v právním názoru na stanovení výše náhrady nákladů řízení při aplikaci uvedeného ustanovení, která se určuje nikoliv z částky požadované žalobou, nýbrž z částky přisouzené (srov. rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 24. 6. 1969, sp. zn. 3 Cz 13/69, uveřejněné pod č. 28/1970 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 21. 9.2016, sp. zn. 25 Cdo 3974/2015).
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení náhrady nákladů řízení není naplněn. Ostatně otázka vymezená v dovolání je vyřešena již v samotném zákoně ve spojení s poznatky právní teorie a soudní praxe. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšným žalobkyním náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2017
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu