ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.3523.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 3523/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: I. Č. , zastoupený JUDr. Janem Schramhauserem, Ph.D., advokátem se sídlem České Budějovice, Puklicova 52, proti žalované: Tank ONO, s. r. o. , IČO: 483 65 289, se sídlem Plzeň, Domažlická 160, zastoupená JUDr. Jaroslavem Šímou, advokátem se sídlem Plzeň, Radyňská 479, o zaplacení 96.352 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 5 C 100/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. března 2016, č. j. 19 Co 409/2016-296, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.388 Kč Kč k rukám JUDr. Jana Schramhausera, Ph.D., advokáta se sídlem České Budějovice, Puklicova 52, do tří dnů od právní moci toho usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 19. listopadu 2015, č. j. 5 C 100/2015-243, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 96.352 Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce v souvislosti se svými cestami do R. ve dnech 6., 11. a 12. lisopadu 2014 natankoval motorovou naftu na čerpacích stanicích žalované v D. D. Na jeho vozidle Škoda Superb Combi 2.0 TDi se následně projevily vady, jejichž příčinou byl rez na všech vnitřních částech vstřikovačů. V následujících dnech byl proveden odběr motorové nafty z vozidla žalobce a posléze i z nádrže čerpací stanice a bylo zjištěno nadlimitní množství vody. Znaleckým dokazováním bylo prokázáno, že příčinou koroze vnitřních stran vstřikovacích trysek automobilu bylo výhradně použití nekvalitního paliva s vyšším podílem vody. Soud posoudil odpovědnost žalovaného podle §2910 o. z. ve spojení se zák. č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot, a s vyhláškou č. 133/2010 Sb., o jakosti a evidenci pohonných hmot.
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne ze dne 17. března 2016, č. j. 19 Co 409/2016-296, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, změnil jej ve výrocích o náhradě nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se vyjádřil k jednotlivým námitkám v odvolání a uzavřel, že skutkový stav byl zjištěn v dostatečném rozsahu. Žalobce předložil ucelený řetěz nepřímých důkazů, že nafta načerpaná na čerpacích stanicích žalovaného způsobila závadu na jeho vozidle, a nebylo zjištěno, že by v rozhodném období čerpal naftu na jiné čerpací stanici. Vznik koroze v důsledku nadlimitního množství vody v naftě byl dostatečně osvětlen ve znaleckém posudku. Odvolací soud uzavřel, že žalobce prokázal vznik škody, její příčinu i porušení povinnosti žalovaného z kupní smlouvy podle §2913 odst. 1 o. z. i zákonné povinnosti stanovené v §2910 o. z. v souvislosti s ustanovením §1 a 3 zák. č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot, a s vyhláškou č. 133/2010 Sb., o jakosti a evidenci pohonných hmot.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 718/2013. Dovolatelka namítá, že soudy obou stupňů se neřídily zásadou volného hodnocení důkazů tak, aby byl správně zjištěn skutkový stav, neprovedly žalovanou navržený důkaz znaleckým posudkem a rozhodly na základě znaleckého posudku, zadaného žalobcem podle §127a o. s. ř., který je vadný, nejasný a neúplný. S poukazem na provedené důkazy dovolatelka dovozuje, že bylo povinností soudu vyžádat nový znalecký posudek, a poukazuje na to, že na obou jejích čerpacích stanicích nebyly zjištěny závady Českou obchodní inspekcí, která zde několikrát prováděla kontrolu, že žalobce byl jediný, kdo měl v této souvislosti problémy, a že před jiným okresním soudem probíhá řízení v obdobné věci, v němž návrhu na vyžádání znaleckého posudku soud vyhověl. Navrhla, aby soud dovolací napadený rozsudek i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalobce uvedl, že žalovaná subjektivně hodnotí provedené dokazování, zpochybňováním skutkových závěrů se vlastně domáhá přezkumu napadeného rozsudku a její poukaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu dne 24. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 718/2013, je nepřiléhavý. Žalovaný shrnul učiněná skutková zjištění, vyjádřil se k jednotlivým námitkám ohledně znaleckého posudku a navrhl, aby dovolání žalované bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2, 3 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolání žalované není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť z obsahového hlediska nesplňuje předpoklady přípustnosti. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení procesněprávní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 718/2013. Avšak v tomto rozhodnutí bylo dovolání shledáno přípustným pro právní otázku neplatnosti právního úkonu podle §38 odst. 2 obč. zák., nehledě k tomu, že tehdy byla přípustnost dovolání posuzována podle o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012. V daném případě dovolatelka jako právní otázku označila hodnocení důkazů podle §132 o. s. ř., svými námitkami však zpochybňuje pouze skutkové závěry, z nichž vycházely soudy obou stupňů, vytýká jim nesprávné hodnocení provedených důkazů a domáhá se jiného hodnocení důkazů, které by vedlo k odlišným skutkovým závěrům. S právním posouzením věci nesouhlasí nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že soud po právní stránce posoudil skutkový stav, s nímž ona nesouhlasí. Námitky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu a proti hodnocení důkazů včetně znaleckého posudku nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání. Zjištění relevantních skutečností v řízení před soudem prvního a druhého stupně leží v rovině skutkové, a v dovolacím řízení se nelze v tomto směru domáhat přehodnocení výsledků řízení a na tom podkladě nového posouzení konkrétní situace v daném čase a místě.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ust. §243c odst. 1, 2 o. s. ř odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2017
JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu