ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.3656.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 3656/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce P. Ch. , zastoupeného JUDr. Pavlem Brachem, advokátem se sídlem Praha 4, Klapálkova 3132/4, proti žalované AUTO – PNEU servis KOFI, s.r.o., se sídlem Číčovice 99, IČO : 28242173, zastoupené Mg. Otakarem Janebou, advokátem se sídlem Praha 1, U Železné lávky 568/10, o 113.457 Kč, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 3 C 403/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2016, č. j. 25 Co 28/2016-125, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.098 Kč k rukám JUDr. Pavla Bracha, advokáta se sídlem Praha 4, Klapálkova 3132/4, do tří dnů od právní moci usnesení .
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 11. 11. 2015, č. j. 3 C 403/2014-73, zamítl žalobu na zaplacení 113.457 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 3. 2016, č. j. 25 Co 28/2016-125, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku jen tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě škody 28.777 Kč s příslušenstvím, jinak jej v tomto výroku potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované 25.241 Kč, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 10.817 Kč.
Žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž namítá, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a porušením její právní povinnosti, a nesouhlasí s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení. Navrhla, aby rozsudek by v napadeném rozsahu zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání vyvracel důvody dovolání a navrhl odmítnutí dovolání vzhledem k jeho nepřípustnosti.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle ust. §237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Podle svého obsahu dovolání žalované směřuje proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, a proti výrokům o náhradě nákladů řízení. Přípustnost dovolání žalované je vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť žádným z uvedených výroků nebylo rozhodnuto o plnění převyšujícím částku 50 000 Kč. Nejedná se přitom o vztah ze spotřebitelské smlouvy, kde se tento limit neuplatní, neboť i když se jedná o spor účastníků, mezi nimiž byla uzavřena spotřebitelská smlouva, předmětem řízení není plnění ze spotřebitelské smlouvy, nýbrž nárok na náhradu škody (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2936/2015).
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl podle §243c o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2017
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu