ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.3891.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 3891/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Hanou Tichou v právní věci žalobce Společenství vlastníků Národní třída 41, Hodonín , se sídlem Národní třída 3592/41, 695 01 Hodonín, IČO: 26888190, zastoupeného JUDr. Filipem Josefem, Ph.D., advokátem se sídlem Velkomoravská 378/1, 695 01 Hodonín, proti žalovanému městu Hodonín , se sídlem úřadu Masarykovo nám. 53/1, 695 35 Hodonín, o náhradu škody uvedením v předešlý stav, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 186/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2017, č. j. 17 Co 77/2017-163, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2017, č. j. 17 Co 77/2017-163, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (241a odst. 2 o. s. ř.). V důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání, a proto nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolatel v dovolání cituje ustanovení §237 o. s. ř. a uvádí, že otázka hmotného nebo procesního práva spočívá v podstatě jedné z materiálních podmínek vydání rozsudku pro zmeškání, a to v otázce pravé podstaty procesní aktivity žalovaného. Obsahem dovolání jsou dále rozsáhlé pochybnosti žalobce o kvalitě procesní obrany žalovaného, spekulace o tom, jakou váhu přikládá žalovaný předmětu řízení a o jeho skutečném záměru se proti žalobě bránit (uvádí, že vedl-li žalovaný obranu, jednalo se o obranu „pro forma“, jakoby „naoko“).
Uplatněné námitky ale nijak nevymezují, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky (materiálních podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání podle §153b o. s. ř.) odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu tato otázka ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Je-li dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14 ). To však dovolatel neučinil, neboť uváděl pouze, že procesní aktivita žalovaného (jíž připouštěl) není míněna vážně, a pokud k ní odvolací soud přihlédl, pochybil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. září 2017
JUDr. Hana Tichá
pověřená členka senátu