ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.4345.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 4345/2017-304
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobkyně: J. K. , zastoupená JUDr. Stanislavem Vopelkou, advokátem se sídlem Jindřichův Hradec, Pražská 100/II, proti žalovanému: M. P. , zastoupený Mgr. Františkem Klímou, advokátem se sídlem České Budějovice, Krajinská 224/37 o zaplacení 152.347,30 Kč, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 2 C 206/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 4. 2017, č. j. 7 Co 313/2017-271, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 13. 4. 2017, č. j. 7 Co 313/2017-271, zrušil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 15. 8. 2016, č. j. 2 C 206/2013-199, ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 147.367,30 Kč a ve výroku o náhradě nákladů řízení, a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovodil, že odůvodnění rozsudku je nepřezkoumatelné a z dosud provedeného dokazování nevyplývá skutkový závěr, na jehož základě soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný v průběhu výstavby domu žalobkyně a jejího manžela se odchýlil od projektové dokumentace a bez souhlasu žalobkyně část prací provedl nekvalitně.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, aniž by uvedla, které z hledisek jeho přípustnosti podle §237 o. s. ř. považuje za splněné. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že neprokázala všechna svá tvrzení, rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za správné, zatímco odvolací soud některé důkazy označil jinak, než jak byly provedeny, a vyvodil z nich nesprávné závěry, odmítl všechny jí předložené důkazy a zpochybnil i samotné závěry znalce. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatelka žádnou právní otázku nevymezila ani neuvedla, v čem by měla spočívat přípustnost jejího dovolání, a celé dovolání je pouhá polemika s hodnocením důkazů provedeným soudem. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1, 2, 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné. Tomuto požadavku dovolatelka nedostála. Z obsahového hlediska její dovolání nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, když pouze popsala, s jakými skutkovými závěry soudu nesouhlasí a které skutečnosti podle ní byly či nebyly prokázány, a aniž uvedla, jaký konkrétní předpoklad přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř. považuje za naplněný, zda se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo jde o otázky dosud nevyřešené nebo jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně anebo mají být posouzeny jinak. Námitky týkající se úplnosti či správnosti skutkových zjištění, příp. vad řízení, nejsou předmětem dovolacího přezkumu, nezakládají přípustnost dovolání a dovoláním nelze úspěšně napadnout ani samotné hodnocení důkazů soudem.
Protože námitky dovolatelky nesměřují proti právnímu posouzení věci, tedy proti otázce hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání, které o tyto náležitosti nebylo doplněno ani po dobu trvání lhůty k dovolání (srov. §241b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť se jedná o dovolání proti zrušujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, tudíž řízení o věci pokračuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2017
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu