ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.4350.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 4350/2017-359
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně J. B. , zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Praha, Sokolská 1788/60, proti žalovaným 1) A. S. a 2) V. P. , oběma zastoupeným JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem Brno, Marie Steyskalové 767/62, o opatření náhradního zdroje vody, eventuálně o zaplacení 75.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 2 C 113/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2017, č. j. 8 Co 174/2017-317, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2017, č. j. 8 Co 174/2017-317, byl zrušen výrok B rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 12. 8. 2016, č. j. 2 C 113/2010-253, jímž okresní soud uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 50.000 Kč, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl okresnímu soudu neobjasnění předmětu řízení, neurčitost žalobního návrhu i nevyčerpání celého žalobního nároku, neboť soud nerozhodl o návrhu žalobkyně na uložení povinnosti žalované 2) zvýšit hráz vodního díla o 30 cm. Postup okresního soudu je tedy vadný a rozsudek nepřezkoumatelný. Odvolací soud dále zdůraznil nedostatečnost žalobních tvrzení ohledně skutkového stavu a z toho vyplývající nemožnost podřadit skutkový stav pod příslušné právní posouzení o případné odpovědnosti za škodu. Teprve po odstranění vad žaloby bude možné v řízení pokračovat.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v zodpovězení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive je rozhodována rozdílně. Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatelka jednak v řešení otázky odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností, jednak v otázce povahy provozní činnosti spočívající v provozování vodního díla a otázce pasivní legitimace osoby odpovědné za vybudování vodního díla. Dovolatelka obsáhle popsala skutková zjištění okresního soudu a jeho právní posouzení, jež považuje za dostatečná pro konečné rozhodnutí ve věci, a proto zpochybňuje právní posouzení odvolacího soudu s poukazem na ustálené závěry dovolacího soudu v otázce odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností. Navrhuje proto, aby dovolací soud změnil napadené usnesení tak, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku B potvrzuje a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z čl. II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu není podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, v němž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaných k zaplacení 50.000 Kč, tedy o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000 Kč, přičemž nejde o nárok ze vztahů uvedených v citovaném ustanovení, na něž se výluka z přípustnosti dovolání nevztahuje. Dle judikatury Nejvyššího soudu uvedená výluka dopadá i na kasační (zrušovací) rozhodnutí odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2137/2013).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl pro nepřípustnost podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť v řízení se dále pokračuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. listopadu 2017
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu