ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.5788.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 5788/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobkyně I. K., zastoupené JUDr. Zdeňkem Svobodou, advokátem se sídlem Sokolov, Staré náměstí 67, proti žalované obci Vřesová , IČO 00259667, se sídlem Vřesová 3, o 118.187,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 11 C 430/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 8. 2016, č. j. 15 Co 203/2016-129, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 10. 8. 2016, č. j. 15 Co 203/2016-129, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 24. 2. 2016, č. j. 11 C 430/2014-95, jímž bylo vyhověno žalobě o zaplacení bolestného, náhrady za ztížení společenského uplatnění a náhrady mzdy po dobu pracovní neschopnosti žalobkyně, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně uklouzla a upadla dne 16. 12. 2013 na chodníku žalované obce. Chodník byl veřejně přístupný, suchý a čistý, v místě pádu však byl led. Odvolací soud dospěl k závěru, že chodník se sice nachází na pozemku ve vlastnictví Sokolovské uhelné, právní nástupce, a. s., podle §9 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve spojení s prováděcí vyhláškou k tomuto zákonu č. 104/1997 Sb., je však vlastníkem chodníku obec a ta také odpovídá za škodu, která vznikla v důsledku závady ve schůdnosti chodníku. Pokud jde o výši náhrady škody, odvolací soud vyšel ze závěrů soudu prvního stupně s tím, že výše škody nebyla odvoláním zpochybňována.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (jednající svým zaměstnancem s právnickým vzděláním) dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci, které spočívá v tom, že odvolací soud i soud prvního stupně nesprávně určily, že chodník je součástí místní komunikace a ve vlastnictví žalované, ačkoliv správně měl být určen jako součást účelové komunikace, tudíž ve vlastnictví Sokolovské uhelné, právní nástupce, a. s.; ta také správně odpovídá za škodu. Přípustnost dovolání odůvodnila nesprávným právním posouzením charakteru předmětné komunikace. Navrhla proto, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. jeho obligatorní náležitostí. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř., či jeho části. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, uveřejněné v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 12774).
Dovolatelka ve svém dovolání zaměňuje předpoklady přípustnosti dovolání (§237 o. s. ř.) za důvod dovolání (§241a odst. 1 o. s. ř.). Z námitky, že soudy nesprávně posoudily charakter předmětné komunikace nelze ani implicitně vyčíst jakékoliv vymezení předpokladů přípustnosti dovolání. Tento nedostatek bránící projednatelnosti dovolání přitom může být odstraněn pouze po dobu lhůty k podání dovolání (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Jak je uvedeno výše, podání dovolatelky neobsahuje obligatorní náležitost dovolání. Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013, nebo ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 264/2015). Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje §243f odst. 2 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. dubna 2017
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu