ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.5796.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 5796/2016-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce P. K. , zastoupeného Františkem Dubským, narozeným 24. 10. 1953, bytem Dobrovice č. 26, 294 41 Dobrovice, proti žalovaným 1) L. K. , zastoupenému Mgr. Ladislavem Preclíkem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové a 2) F. D. , o 600.000 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě prvního žalovaného o zaplacení 100.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 3 C 109/2016, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 10. 2016, č. j. 26 Co 348/2016-127, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 12. 9. 2016, č. j. 3 C 109/2016-120, Okresní soud v Jičíně přiznal prvnímu žalovanému osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 % a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce. Vzal přitom v úvahu celkovou životní i finanční situaci prvního žalovaného, zejména výši jeho pravidelných příjmů z výkonu rozhodnutí.
K odvolání prvního žalovaného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 20. 10. 2016, č. j. 26 Co 348/2016-127, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o osvobození od soudních poplatků a v druhém výroku je změnil tak, že ustanovil prvnímu žalovanému zástupcem pro řízení advokáta Mgr. Ladislava Preclíka. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, že osvobození od soudních poplatků zcela lze přiznat účastníku pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, ty však u prvního žalovaného neshledal. Od listopadu 2015 do srpna 2016 bylo prvnímu žalovanému poukázáno z výkonu rozhodnutí celkem 58.124 Kč a po sražení nákladů na výkon vazby a trestu mu zůstalo 32.083 Kč, z nichž je schopen soudní poplatek ve výši 2.500 Kč (po polovičním osvobození) uhradit.
Proti potvrzujícímu výroku usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal první žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení, jež spatřuje v závěru soudů obou stupňů, že v jeho případě nejsou splněny podmínky pro plné osvobození od soudních poplatků, a přípustnost dovolání zdůvodňuje tím, že usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení „otázky hmotného nebo procesního práva, kdy vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak, či tato otázka dosud řešena dovolacím soudem nebyla“. Namítal, že pro rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků je podstatné, jakou částkou disponoval v době podání vzájemného návrhu a vyplnění prohlášení o majetkových poměrech, a že v té době neměl žádné úspory, jen dluhy. Soudy chybně dovodily, že mu zůstalo 32.083 Kč, když ve skutečnosti to bylo pouze 28.852 Kč, z nichž však musí platit veškeré své potřeby ve výkonu trestu odnětí svobody. Poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. I. ÚS 731/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1359/2013, a usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, a namítal, že soudy neposuzovaly, zda je schopen ze svých prostředků nejen uhradit soudní poplatek, ale také hradit náklady spojené s poskytnutím právní pomoci a další výdaje spojené s řízením. Postupem soudů mu tak bylo odepřeno právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení a změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že mu přizná osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., shledal, že dovolání prvního žalovaného není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Rozhodnutí odvolacího soudu postavené na závěru, že 50% osvobození od soudních poplatků je přiměřené majetkovým poměrům dovolatele i celkové jeho sociální situaci, je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, stejně jako závěr, že v jeho případě nejsou dány zvlášť závažné důvody, které by odůvodňovaly úplné osvobození od soudních poplatků. Má totiž k dispozici finanční prostředky, které může použít na své jiné potřeby než na výživu a bydlení, a tedy i na zaplacení nákladů spojených se soudním řízením, jež vyvolal. Nesouhlas dovolatele s postupem odvolacího soudu, který má představovat porušení práva na soudní ochranu a na spravedlivý proces, je ve skutečnosti jiným názorem na to, jak by v dané věci měly být hodnoceny jeho osobní a majetkové poměry. Dovolatel se pak mýlí, považuje-li za rozhodný pro posouzení důvodnosti návrhu na osvobození od soudních poplatků stav v okamžiku podání návrhu. Rozhodným je totiž stav, který je dán v době rozhodování soudu, a z něj také soudy vycházely.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, dovolání prvního žalovaného není podle §237 o. s. ř. přípustné, proto bylo podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto.
Pokud dovolatel navrhl, aby byla odložena vykonatelnost napadeného usnesení odvolacího soudu, není důvod o tomto návrhu rozhodovat už jen z toho důvodu, že napadené rozhodnutí o částečném osvobození dovolatele od soudních poplatků není exekučním titulem.
Nejvyšší soud proto návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného výroku rozhodnutí odvolacího soudu zamítl jako zjevně nedůvodný.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2017
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu