ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.6008.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 6008/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: F. W. R. , N., zastoupený Mgr. Miroslavem Zemanem, advokátem se sídlem v Praze 5, Blattného 2315/10, proti žalovanému: Z. D., místem podnikání v K., IČO 10380868, zastoupený JUDr. Pavlem Šímou, advokátem se sídlem v Plzni, Radobyčická 830/8, o 996.677,90 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě na zaplacení 443.581,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 7 C 214/2010, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 9. 2016, č. j. 13 Co 274/2016-350, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 21. 4. 2016, č. j. 7 C 214/2010-297, zamítl žalobu o zaplacení 996.677,90 Kč i vzájemnou žalobu co do částky 96.428,- Kč, uložil žalobci zaplatit žalovanému 347.152,50 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný prováděl v domě žalobce v K. stavební práce - instalaci vodovodního potrubí, montáž baterie a umyvadla. V přesně nezjištěný den v měsíci listopadu 2008 praskla mosazná součástka tzv. S-kolene, která spojuje umyvadlovou baterii s vodovodním potrubím, a uniklá voda způsobila škodu na domě a jeho vybavení. Soud prvního stupně na základě revizního znaleckého posudku doc. Ing. Janovce, CSc., dospěl k závěru, že příčinou prasknutí byl silový lom nejspíše v důsledku zamrznutí vody, neboť ve druhé polovině měsíce listopadu 2008 se teploty pohybovaly pod bodem mrazu. Měl tak za vyvrácený závěr znalce Ing. Kudělky, Ph.D., že závitový dřík praskl vlivem použití nevhodného utahovacího momentu, tedy činností žalovaného. Soud proto neshledal důvodnou žalobu na náhradu škody a zčásti vyhověl vzájemné žalobě žalovaného o úhradu ceny díla.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 25. 9. 2016, č. j. 13 Co 274/2016-350, zrušil rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou výroků o zamítnutí vzájemné žaloby a o soudním poplatku a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Podle odvolacího soudu je jedinou spornou skutečností příčina prasknutí součástky, která způsobila únik vody; soud prvního stupně ustanovil znalce Ing. Kudělku, Ph.D., jehož znalecký posudek byl však vyvrácen ustanoveným znalcem doc. Ing. Janovcem, CSc., jenž označil za příčinu silový lom v důsledku zamrznutí vody v období od 22. do 30. 11. 2008. Žalobce před soudem prvního stupně zpochybnil znalecký posudek doc. Ing. Janovce, CSc., pro chybný předpoklad data závady, neboť z listinných důkazů, zejména ze zápisu pojišťovny o škodě, který žalobce předložil jako reakci na tento posudek, vyplývá, že k rozlomení součástky a úniku vody došlo nejpozději 19. 11. 2008. Odvolací soud se neztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který se nezabýval žalobcem předloženými listinami zpochybňujícími závěry učiněné znalcem doc. Ing. Janovcem, CSc., a dospěl k závěru, že rozsudek nebyl náležitě odůvodněn ve smyslu §157 odst. 2 o. s. ř. a je nepřezkoumatelný. Vytkl soudu prvního stupně, že v situaci, kdy měl k dispozici dva odlišné znalecké posudky, nepřikročil k posudku reviznímu a neprovedl případně konfrontaci znalců.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při němž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k posouzení otázku, zda odvolací soud smí přihlédnout k důkazu předloženému účastníkem řízení po uplynutí koncentrační lhůty. Namítá, že soud prvního stupně při přípravném jednání 6. 1. 2014 poučil účastníky podle §118b o. s. ř. a stanovil tzv. koncentrační lhůtu do 5. 2. 2014. Žalobce poprvé 22. 12. 2015 předložil zápis pojišťovny, ze kterého vyplývá, že škoda vznikla 19. 11. 2008, ačkoli jej měl vzhledem k datu jeho vyhotovení (15. 12. 2008) k dispozici již před podáním žaloby, takže nemůže jít o výjimku z §118b odst. 1 o. s. ř.; odvolací soud k němu tedy neměl přihlédnout. Postup odvolacího soudu shledává v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu uveřejněným pod číslem 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „Sbírka“). Dále dovolatel namítá nesprávný názor odvolacího soudu, že pokud měl soud prvního stupně k dispozici dva rozporné znalecké posudky, měl provést konfrontaci znalců, příp. nechat vypracovat revizní znalecký posudek; k tomu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 583/2001, 22 Cdo 1290/2007. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání žalovaného se vyjádřil žalobce. Uvádí, že škodu způsobil únik vody v období měsíce listopadu 2008. Přesnější tvrzení o době vzniku škody a předložení zápisu pojišťovny s uvedením nejzazšího data havárie a skutečnosti, že v domě byl funkční topný systém, učinil žalobce ke zpochybnění věrohodnosti provedených důkazních prostředků, zejména znaleckého posudku doc. Ing. Janovce, CSc. Dovolání považuje za nedůvodné a navrhuje, aby jej dovolací soud zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Soud prvního stupně – jak vyplývá z obsahu spisu – nařídil 6. 1. 2014 přípravné jednání, k němuž byli účastníci předvoláni. Vyšel z toho, že žalobce v podané žalobě tvrdil, že škoda vznikla v listopadu 2008, aniž uvedl přesné datum. Soud ke zjištění příčiny vzniku škody provedl důkaz znaleckým posudkem Ing. Kudělky, Ph.D., který podpořil tvrzení žalobce, že závadu vyvolal svou nesprávnou činností při montáži žalovaný. Po předložení odborného vyjádření s opačným závěrem ustanovil soud znalce doc. Ing. Janovce, CSc., který v posudku dovodil, že potrubní součástka praskla důsledkem mrazu, neboť teploty v období od 22. 11. do 25. 11. 2008 klesly k minusovým hodnotám, a že vliv činnosti žalovaného není prokázán. Žalobce v reakci na tyto závěry s odkazem na zápis pojišťovny o škodě upřesnil, že škoda vznikla nejpozději 19. 11. 2008, čímž zpochybnil závěry znaleckého posudku o vlivu mrazu. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil z důvodu, že se soud prvního stupně touto námitkou nezabýval. Dovolatel namítá, že soudy k této námitce přihlédnout neměly, neboť byla učiněna po tzv. koncentraci řízení. Zatohoto stavu věci je pro rozhodnutí o dovolání významné, zda ve věci nastala tzv. koncentrace řízení podle §118b odst. 1 věty druhé o. s. ř.
Podle §118b odst. 1 o. s. ř. ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle §114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle §114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle §118a odst. 1 až 3.
Z úpravy obsažené v §118b odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení, účastníci mohou uvádět rozhodné skutečnosti o věci samé a označovat důkazy k jejich prokázání jen v případech stanovených zákonem, jinak soud k jejich tvrzením o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé a k označení důkazů k prokázání skutečností významných pro rozhodnutí o věci samé nepřihlíží (a postupuje tedy stejně, jako kdyby vůbec nebyly učiněny). Smyslem koncentrace řízení je zefektivnění průběhu dokazování tím, že se poskytuje určitý časový prostor, v němž může účastník uplatnit svá tvrzení a navrhnout k nim důkazy. Tím, že při splnění zákonem stanovených podmínek (včetně výjimek z této zásady) nemůže být k později učiněným tvrzením a návrhům přihlédnuto, se má čelit zejména procesní nezodpovědnosti účastníka či dokonce vědomému nebo úmyslnému využívání důkazních prostředků v pozdějších fázích řízení a tím i komplikacím a průtahům.
V občanském soudním řízení (v tzv. sporném řízení), pro které platí zásada dispoziční a projednací (a takovým bylo i řízení v této věci), je zásadně povinností účastníků řízení tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí o věci samé a označit důkazy k prokázání svých tvrzení o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci. Protože ve sporném řízení stojí strany proti sobě a mají opačný zájem na výsledku řízení, povinnost tvrzení a důkazní povinnost zatěžuje každou ze sporných stran ve zcela jiném směru. Každá ze stran sporu musí v závislosti na hypotéze právní normy tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí o věci samé a označit v zájmu jejich prokázání důkazy, na základě kterých bude moci soud rozhodnout v její prospěch (břemeno tvrzení a důkazní břemeno). Účastník, který netvrdil (žádné nebo všechny) skutečnosti významné pro rozhodnutí o věci samé nebo neoznačil důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé, nese případné nepříznivé následky v podobě takového rozhodnutí soudu, které bude vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů. Stejné následky stíhají i toho účastníka, který sice navrhl důkazy o pravdivosti svých tvrzení, avšak hodnocení provedených důkazů soudem vyznělo v závěr, že dokazování nepotvrdilo pravdivost skutkových tvrzení účastníka.
Protože v tzv. sporném řízení dopadají povinnost tvrzení a důkazní povinnost (a jim odpovídající břemeno tvrzení a důkazní břemeno) na strany sporu odlišně, jsou povinnost tvrzení a důkazní povinnost také určující pro vymezení, vůči které ze stran sporu a o čem nastává tzv. koncentrace řízení podle ustanovení §118b o. s. ř. Poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení, tedy účastníci (nejde-li o výjimky stanovené zákonem) nemohou uvádět jen takové rozhodné skutečnosti o věci samé, ohledně nichž mají podle hmotného práva povinnost tvrzení, a označovat jen takové důkazy, jimiž plní svou důkazní povinnost. Účinky tzv. koncentrace řízení ovšem nebrání účastníkům popírat správnost tvrzení protistrany o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé nebo se vyjadřovat k důkazům označeným druhou stranou sporu. Od tvrzení skutečností významných pro rozhodnutí o věci samé a od označování důkazů k prokázání těchto tvrzení je pak třeba odlišovat zejména projev účastníka, jímž vyjadřuje svůj žalobní požadavek nebo stanovisko k němu, jímž uplatňuje své procesní námitky, jímž shrnuje své návrhy učiněné za řízení, jímž se vyjadřuje k dokazování a ke skutkové a právní stránce věci nebo jímž sděluje svůj názor, jak má být věc soudem rozhodnuta. Protože tu nejde ani o projevy směřující k plnění povinnosti tvrzení ani o plnění důkazní povinnosti, soud vždy přihlíží k těmto údajům, i když je účastník sdělil až poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, č. 98/2013 Sbírky).
Uvedl-li žalobce v žalobě, že mu škoda vznikla v listopadu 2008, a až po skončení přípravného jednání upřesnil datum, resp. nejzazší termín, kdy mohla škoda vzniknout (kdy zjistil havárii v objektu), předložil zprávu z pojišťovny v reakci na později vypracovaný znalecký posudek doc. Ing. Janovce, CSc., který jako příčinu vzniku škody určil působení mrazu v době, kdy se již podle žalobce závada projevila. Takovou výhradu ke správnosti závěrů znalce nelze považovat za zpochybnění jeho věrohodnosti, jak dovozuje ve vyjádření k dovolání žalobce, neboť zákonem míněné zpochybnění se má týkat věrohodnosti důkazu, nikoliv jeho obsahu a z něj plynoucího skutkového sdělení. Odvolací soud nicméně správně a v souladu s judikaturou dovolacího soudu respektoval, že v dané situaci se na předložení dalšího důkazu koncentrace řízení nevztahuje, a důvodně uložil soudu prvního stupně, aby se v dalším řízení touto námitkou zabýval. Předložení dosud neoznačeného důkazu totiž bylo reakcí žalobce na skutečnosti vyplynuvší z důkazu (znaleckého posudku), který neměl předtím k dispozici a který byl vypracován z podnětu žalovaného; zároveň šlo o vyjádření k obraně žalovaného, který svoje pochybení při montáži popíral a k posudku se připojil s tvrzením, že lom ventilu způsobilo promrznutí. Konečně je zřejmé, že upřesněné tvrzení žalobce nebylo samoúčelným krokem, který by sledoval cíle, jimž má institut koncentrace řízení čelit. Je totiž zřejmé, že žalobce povinnost tvrzení o vzniku škody a skutkovém vymezení škodného děje unesl, přičemž přinesl i časový údaj, který vzhledem k jeho nepřítomnosti v místě vzniku škody nebyl určen konkrétním dnem, nýbrž celým měsícem, a který bylo možno v kontextu tehdejších důkazů považovat za dostačující. Teprve poté, co znalecký posudek označil za příčinu prasknutí přívodu působení mrazu, ukázala se být přesnější datace nezbytnou, neboť teploty pod nulou byly v listopadu jen v některých dnech. Nelze proto žalobci vytýkat, že své původní tvrzení doplnil, resp. upřesnil, a že je podložil i důkazem navrženým teprve poté, co nastaly účinky koncentrace řízení. Je proto třeba uzavřít, že na takové tvrzení se její účinky nevztahují a že odvolací soud tím, že uložil soudu prvního stupně, aby se těmito tvrzeními a důkazy zabýval, neporušil pravidla koncentrace řízení stanovená v §118b o. s. ř. Nelze přehlédnout, že poučení o koncentraci řízení v přípravném jednání bylo rozporné, neboť soud prvního stupně stanovil jednak lhůtu 30 dnů, ale také zároveň lhůtu až do vyhlášení rozhodnutí. I když účinky koncentrace nastupují v zásadě ze zákona, postupoval žalobce zřejmě v souladu s poučením, kterého se mu dostalo.
Další dovolatelem předložená otázka se vztahuje k údajnému závěru odvolacího soudu, že soud musí v případě, že má dva rozporné znalecké posudky, provést konfrontaci znalců. Na tomto závěru však napadené usnesení nestojí, neboť podstatou odůvodnění odvolacího soudu je, že se soud prvního stupně dostatečně nevypořádal s námitkami žalobce, které vznesl proti provedenému znaleckému posudku. Odvolací soud sice nedocenil okolnost, že posudek znalce Janovce má povahu revizního posudku, protože z jeho zadání i nálezové části plyne, že se vyjadřuje k posudku předchozímu, nicméně tato nepřesnost není důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí. Byl-li rozsudek soudu prvního stupně po právu zrušen, aby v dalším řízení byly zohledněny zejména časové souvislosti a z nich plynoucí možnost vzniku havárie mrazem, není důvod rušit rozhodnutí odvolacího soudu. Soud prvního stupně bude pracovat v první řadě s revizním posudkem, který ovšem rovněž podléhá hodnocení důkazů, takže je na místě srovnání jeho závěrů s posudkem znalce Kudělky. Součástí těchto úvah soudu musí být i zřetel na odbornost znalců a na jejich technické možnosti (vybavení) k co nejlepší identifikaci příčiny lomu vodovodní součástky.
Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, proto Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť řízení pokračuje před soudem prvního stupně a o náhradě všech nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2017
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu