ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.854.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 854/2017-498
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně HOLAS MARKET, s.r.o. , se sídlem Oudoleň 25, IČO 25529773, zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Vlčkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Severovýchodní II 564/12, proti žalovanému I. M. , zastoupenému JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Resslova 1253/17a, o 15.312.489,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 300/2006, o dovolání JUDr. Ing. Jiřího Vlčka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2016, č. j. 20 Co 309/2016-458, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání JUDr. Ing. Jiřího Vlčka, zástupce žalobkyně, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2016, č. j. 20 Co 309/2016-458, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o určení odměny a náhrady nákladů ustanoveného zástupce částkou 26.500,- Kč, není přípustné, neboť uplatněné námitky nesplňují předpoklady stanovené v §237 o. s. ř.
Dovolatel namítá, že soudy nesprávně aplikovaly §12a odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), jestliže výši odměny za jím poskytnuté úkony právní služby limitovaly horní hranicí 5.000,- Kč. Podle jeho názoru lze takto postupovat jen tehdy, nebyla-li určena tarifní hodnota sporu, a nelze odhlížet od skutečného množství vynaloženého úsilí ustanoveného zástupce, od komplikovanosti případu a délky trvání sporu. Takový závěr však nemá oporu v dikci tohoto ustanovení, a ačkoliv dovolatel uvádí, že nálezy Ústavního soudu či jednotlivá rozhodnutí Nejvyššího soudu postupují v tomto odlišně, žádná konkrétní rozhodnutí neoznačuje. V soudní praxi se přitom ustanovení §12a advokátního tarifu uplatňuje i v případech, kdy se tarifní hodnota odvozuje od výše peněžitého plnění, jehož se úkon právní služby týká; zejména tam je totiž opodstatněna limitace sazby za úkon právní služby částkou 5.000,- Kč, neboť zde jinak hodnota odměny za úkon standardně lineárně roste spolu s hodnotou sporu.
Lze jen doplnit, že Ústavní soud v nálezu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. III. ÚS 2801/11, vyslovil nesouhlas s praxí soudů spočívající ve snižování odměny ustanoveného advokáta moderací podle §150 o. s. ř., na druhou stranu z jeho odůvodnění vyplývá potřeba uspokojivého legislativního řešení a důraz na legitimní očekávání, že odměna právního zástupce bude vypočtena na základě platných právních předpisů, v tomto případě podle advokátního tarifu. Ustanovení §12a advokátního tarifu je v tomto ohledu platnou součástí právního řádu a právě tím požadovaným pravidlem, což Ústavní soud respektoval i ve svých usneseních ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 559/16, a ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1213/17. Znění tohoto ustanovení je přitom poměrně jednoznačné a nedává příliš prostoru pro pochybnosti o jeho smyslu. Nelze tedy přisvědčit dovolateli, že by je bylo možno aplikovat pouze na případy, ve kterých není zřejmá tarifní hodnota.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že je bez významu tvrzení dovolatele o oprávněnosti nároku, který ve sporu za žalobce uplatňoval, a to ve výši přesahující 15.000.000,- Kč, neboť posledním meritorním rozhodnutím Okresního soudu v Hradci Králové v dané věci (29. 9. 2015, č. j. 17 C 300/2006-414) byla žaloba zamítnuta. Tento závěr pak obstál jak u odvolacího tak i dovolacího soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 853/2017).
K dovolací výhradě zpochybňující závěr soudu o nepřiznání odměny za účast dovolatele na jednání, o jehož odročení údajně nebyl zavčasu uvědoměn, dovolací soud již jen dodává, že podle zjištění odvolacího soudu dovolatel neprokázal, že se v danou dobu k soudu dostavil; tvrdí-li nyní dovolatel opak, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod, neboť správnost skutkových zjištění nepodléhá dovolacímu přezkumu (§241a odst. 1, odst. 6 o. s. ř.).
Je tedy zřejmé, že žádná z dovolatelem uplatněných námitek nezakládá přípustnost dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání právního zástupce žalobkyně podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (243f odst. 3 o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2017
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu