ECLI:CZ:NS:2017:25.ND.12.2017.1
sp. zn. 25 Nd 12/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce: L. V. , zastoupený JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem se sídlem Hodonín, Štefánikova 14, proti žalovanému: V. T. , zastoupený Mgr. Janem Vytiskou, advokátem se sídlem Praha 1, Štěpánská 24, o 432 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 75/2016, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 75/2016 se nepřikazuje k projednání Okresnímu soudu v Břeclavi.
Odůvodnění:
Žalobou podanou 28. července 2015 u Okresního soudu v Břeclavi se žalobce domáhal na žalovaném slevy z kupní ceny nemovitosti ve výši 432 000 Kč s příslušenstvím z důvodu výskytu vad. Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 24. května 2016, č. j. 16 C 146/2015-51, vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1, který je obecným soudem žalovaného. Žalobce podal návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Břeclavi z důvodu vhodnosti s tím, že věc může být u Okresního soudu v Břeclavi vyřešena rychleji a hospodárněji, protože eventuální šetření na místě samém bude provedeno soudem, v jehož obvodu se nachází předmětná nemovitost
Žalovaný s návrhem žalobce na delegaci nesouhlasil, důkaz ohledáním na místě nebyl dosud navržen a provedení takového důkazu nebude ani potřeba.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Důvodem vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. jsou takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je však základní zásadou a delegace věci jinému soudu je pouze výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do ústavního principu (srov. článek 38 Listiny základních práv a svobod a nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Okolnosti, jimiž žalobce odůvodňuje svůj návrh na přikázání věci, samy o sobě nejsou důvodem pro přikázání věci, neboť potřeba tvrzeného dokazování je pouze hypotetická a takový důkaz, který by musel být proveden v místě, kde se nachází předmětná nemovitost, nebyl ani navržen.
Nelze tedy dovodit, že hospodárnější, rychlejší nebo po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější by bylo projednání věci jiným než příslušným soudem.
Nejvyšší soud proto nevyhověl návrhu žalobce, s nímž žalovaný nesouhlasí.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. května 2017
JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu