ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.1476.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 1476/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Společenství vlastníků bl. 317 č. p. 2709, 2710, 2711, 2712 ulice Čs. mládeže v Mostě , se sídlem v Mostě, ul. Čs. mládeže č. p. 2709, bl. 317, IČO: 25463926, zastoupeného Mgr. Věrou Valnou, advokátkou se sídlem v Mostě, Čsl. armády 1766/84, proti žalovanému JUDr. I. Z. , J., zastoupenému Mgr. Lucií Houdkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10 – Vinohradech, Korunní 2569/108a, o zaplacení částky 65.749,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 148/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2016, č. j. 6 Cmo 334/2015-113, ve spojení s usnesením ze dne 13. října 2016, č. j. 6 Cmo 334/2015-131, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.888,- Kč k rukám Mgr. Věry Valné, advokátky se sídlem v Mostě, Čsl. armády 1766/84, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 65.749,- Kč s tam specifikovaným příslušenstvím z titulu nedoplatků vyplývajících z vyúčtování záloh na úhradu za služby za léta 2010 (v částce 35.593,- Kč) a 2011 (v částce 30.156,- Kč).
Krajský soud v Praze (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. května 2015, č. j. 46 Cm 148/2013-68, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobci částku 65.749,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. června 2016, č. j. 6 Cmo 334/2015-113, ve spojení s usnesením ze dne 13. října 2016, č. j. 6 Cmo 334/2015-131, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ohledně částky 42.616,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I. bod 1) a zrušil a řízení zastavil ohledně zbývající částky (výrok I. bod 2); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (výrok II. ve spojení s výrokem obsaženým v usnesení ze dne 13. října 2016, č. j. 6 Cmo 334/2015-131).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dovolatel) dovolání, které však není zčásti subjektivně přípustné a zčásti není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť zde směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon (§238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.) tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští.
Proti výroku I. bodu 2 napadeného rozsudku není dovolání subjektivně přípustné. Z povahy dovolání jako opravného prostředku totiž plyne, že k jeho podání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší nebo změní (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28/1998 časopisu Soudní judikatura, a z 30. října 2012, sp. zn. 23 Cdo 2589/2010, uveřejněné pod číslem 41/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V poměrech žalovaného však výrok I. bod 2. žádnou procesní újmu nezpůsobil proto, že odvolací soud tímto výrokem v důsledku částečného zpětvzetí žaloby citovaný rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 23.133,- Kč zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. Navíc zde jde o částku nepřevyšující 50.000,- Kč (viz posléze uvedený výklad).
Přípustnost dovolání je upravena v ustanovení §237 o. s. ř., avšak podle §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci dovolání směřuje rovněž proti výroku I. bodu 1 napadeného rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 42.616,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, a dále proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku (jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 25.650,80 Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 12.510,- Kč). Jelikož potvrzujícím výrokem a ani nákladovými výroky (v jejich součtu) nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím částku 50.000,- Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží) a současně nejde o vztahy ze spotřebitelských smluv či o pracovněprávní vztahy, nelze přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237 o. s. ř., neboť ustanovení §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. to vylučuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. 26 Cdo 2683/2016).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Za této situace dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 17. 5. 2017
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu