ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.1534.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 1534/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně MK Reality spol. s r.o. , se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1270/31, IČO 25107330, zastoupené JUDr. Danielou Jablonskou, advokátkou se sídlem v Berouně, V Zahradách 1867, proti žalovanému Ing. F. P. , zastoupenému JUDr. Jiřím Ondrouškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 978/23, o zaplacení částky 218.746 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 28 C 65/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2016, č. j. 20 Co 402/2013, 20 Co 436/2015, 20 Co 195/2016-314, ve znění usnesení ze dne 13. ledna 2017, č. j. 20 Co 402/2013, 20 Co 436/2015, 20 Co 195/2016-342, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.647 Kč k rukám JUDr. Daniely Jablonské, advokátky se sídlem v Berouně, V Zahradách 1867, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 6. 2016, č. j. 20 Co 402/2013, 20 Co 436/2015, 20 Co 195/2016-314, ve znění (opravného) usnesení ze dne 13. 1. 2017, č. j. 20 Co 402/2013, 20 Co 436/2015, 20 Co 195/2016-342, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 10. 2013, č. j. 28 C 65/2006-252, a ze dne 21. 1. 2016, č. j. 28 C 65/2006-294, jimiž soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 9.234 Kč a co do částky 3.130 Kč s příslušenstvím (výrok I.), změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 5. 2013, č. j. 28 C 65/2006-230, ve vyhovujícím a v zamítavém výroku o věci samé tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částky 47.070 Kč, 9.995,56 Kč, 32.363 Kč a 27.237 Kč, vždy s tam specifikovaným poplatkem z prodlení, a částku 75.857 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a dále tak, že zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částky 10.307,14 Kč, 1.680 Kč a 1.594 Kč, vždy s tam uvedeným poplatkem z prodlení (výrok II.), současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud České republiky projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále jen „o. s. ř.“ (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Ohledně rozsahu dovolání žalovaný uvedl, že „dovolání směřuje proti výroku II., kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím a zamítavém výroku o věci samé, a do výroku III. o náhradě nákladů před soudy obou stupňů“. Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) je však vzhledem k argumentaci dovolatele zřejmé, že dovoláním ve skutečnosti napadá pouze část výroku, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit částku 47.070 Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile od 1. 6. 2015 do zaplacení (sestávající fakticky z dlužného nájemného za období od června 2004 do května 2005) a částku 75.857 Kč (představující kapitalizovaný poplatek z prodlení za pozdní úhrady nájemného v období od srpna 2002 do června 2004). Proti ostatním částem výroku II., jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9.995,56 Kč s příslušenstvím (vyúčtování služeb za rok 2001), částku 32.363 Kč (vyúčtování služeb za rok 2002) a částku 27.237 Kč (vyúčtování služeb za rok 2003), ani proti výroku III. o náhradě nákladů řízení dovolání nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedeným výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění (dovolání by tak nebylo ani možné projednat). Pro úplnost lze dodat, že dovolání nesměřuje (subjektivně ani nemůže) rovněž do zamítavé části výroku II.
Přípustnost dovolání žalovaného do dvou shora specifikovaných dílčích nároků se pak posuzuje samostatně u každého z nich, neboť jde o nároky s odlišným skutkovým základem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněném pod č. 9/2000 časopisu Soudní judikatura).
Dovolání žalovaného není přípustné, protože ohledně částky 47.070 Kč s příslušenstvím (dlužné nájemné), která je peněžitým plněním nepřevyšujícím 50.000 Kč, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští [srov. §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.], a ohledně částky 75.857 Kč (kapitalizovaný poplatek z prodlení za pozdní úhrady nájemného) je napadené rozhodnutí v souladu s ustálenou praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
K dovolatelem zpochybněné výši poplatku z prodlení je třeba uvést, že s prodlením nájemce s placením nájemného za užívání bytu nebo úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu, spojuje ustanovení §697 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), podle něhož je třeba při posouzení věci postupovat (srov. §3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), výslovně sankci v podobě poplatků z prodlení, jež jsou příslušenstvím pohledávky (§121 odst. 3 obč. zák.). Výše poplatků z prodlení činila podle §2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 142/1994 Sb.), za každý den prodlení 2,5 promile dlužné částky, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení. Při přepočtení na roční úrokovou sazbu jde o 91,25 %, což je výše, která několikanásobně překračuje míru úroků z prodlení. Proto se ústavností ustanovení §697 obč. zák., zabýval Ústavní soud, který v nálezu pléna ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 30/04, dovodil, že zakotvením speciálního ustanovení §697 do občanského zákoníku nedošlo k libovolnému postupu zákonodárce a že uvedená zákonná úprava, jež umožňuje zvýhodnit následným podzákonným předpisem jednu kategorii účastníků právního vztahu (pronajímatele) oproti kategorii druhé (nájemci), nevede ani k porušení ústavního principu rovnosti ani k porušení zásady proporcionality, neboť jde o částečné vyrovnání zvýšené ochrany nájemce, kterou mu právní úprava poskytuje. Výši poplatku z prodlení považoval za přiměřenou ve svých rozhodnutích i Nejvyšší soud (srov. např. usnesení ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 26 Cdo 2806/2006, nebo rozsudek ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 354/2016).
Za této situace dovolací soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. podané dovolání odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 15. srpna 2017
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu