ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.1846.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 1846/2017
sp. zn. 26 Cdo 1847/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobce R. I. , zastoupeného JUDr. Ivou Kuckirovou, advokátkou se sídlem v Brně – městě, Starobrněnská 690/20, proti žalované R. M. , o zaplacení částky 2.625,- Kč a smluvní pokuty, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 47 C 59/2010, o dovoláních žalobce proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. února 2015, č. j. 37 Co 33/2015-147, a ze dne 22. září 2015, č. j. 37 Co 305/2015-180, takto:
Řízení o dovoláních proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. února 2015, č. j. 37 Co 33/2015-147, a ze dne 22. září 2015, č. j. 37 Co 305/2015-180, se zastavují .
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1. července 2011, č. j. 47 C 59/2010-91, ve spojení s usnesením ze dne 26. července 2011, č. j. 47 C 59/2019-94, zamítl žalobu na zaplacení dlužného nájemného a smluvní pokuty, žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a žalobci uložil povinnost zaplatit státu náklady řízení. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 26. března 2012, č. j. 21 Co 30/2012-108, odmítl odvolání žalobce proti citovanému rozsudku a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Usnesením ze dne 2. října 2012. č. j. 47 C 59/2010-115, soud prvního stupně zamítl žalobu žalobce na obnovu řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Usnesením ze dne 23. prosince 2014, č. j. 47 C 59/2010-139, pak soud prvního stupně odmítl návrh žalobce na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení ze dne 2. října 2012, č. j. 47 C 59/2012-115.
K odvolání žalobce odvolací soud usnesením ze dne 16. února 2015, č. j. 37 Co 33/2015-147 (dále jen „první usnesení“), citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti prvnímu usnesení podal žalobce (dále též jen „dovolatel“) – nezastoupen advokátem – dovolání, které osobně doručil soudu prvního stupně dne 16. března 2015.
Usnesením ze dne 20. března 2015, č. j. 47 C 59/2010-157, soud prvního stupně žalobce vyzval, aby si do čtrnácti dnů od jeho doručení zvolil pro podání dovolání zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Dostalo se mu rovněž poučení, že dovolací řízení bude zastaveno, nebude-li výzvě řádně a včas vyhověno. Byl také poučen o možnosti navrhnout, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a aby mu byl pro podání dovolání ustanoven advokát, má-li za to, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků.
Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 6. května 2015, č. j. 47 C 59/2010-164, zamítl návrh žalobce na určení neúčinnosti doručení usnesení ze dne 20. března 2015, č. j. 47 C 59/2010-157.
K odvolání žalobce odvolací soud usnesením ze dne 22. září 2015, č. j. 37 Co 305/2015-180 (dále jen „druhé usnesení“), citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Rovněž druhé usnesení napadl žalobce – nezastoupen advokátem – dovoláním doručeným soudu prvního stupně dne 12. února 2016.
Zbývá dodat, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. července 2016, č. j. 47 C 59/2010-205, ve spojení s usnesením ze dne 15. září 2016, č. j. 47 C 59/2010-218, byl žalobce v plném rozsahu osvobozen od dovolacích poplatků (výrok I.) a k ochraně jeho zájmů mu byla pro dovolací řízení ustanovena advokátka JUDr. Iva Kuckirová (výrok II.). Usnesením odvolacího soudu ze dne 21. října 2016, č. j. 37 Co 345/2016-223, bylo – v důsledku zpětvzetí odvolání – zastaveno odvolací řízení proti výroku II. citovaného usnesení soudu prvního stupně. Protože právní moc rozhodnutí soudu prvního stupně nastává v případě zpětvzetí odvolání stejně (ve stejném okamžiku), jako kdyby odvolání (zcela nebo v rozsahu zpětvzetí) vůbec nebylo podáno, lze uzavřít, že uvedená advokátka byla jako zástupkyně dovolateli ustanovena pravomocně ke dni 23. srpna 2016. Ustanovená advokátka formou advokátního podání, doručeného soudu prvního stupně dne 2. prosince 2016, doplnila – vzhledem k jeho obsahu – dovolání dovolatele proti prvnímu usnesení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací shledal, že dovolání proti prvnímu usnesení bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2 ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále jen „o.s.ř.“), avšak nejsou dány podmínky pro jeho věcné projednání.
V posuzovaném případě byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. července 2016, č. j. 47 C 59/2010-205, dovolateli pravomocně k 23. srpnu 2016 (viz výklad shora) pro dovolací řízení ustanovena jako zástupkyně advokátka JUDr. Iva Kuckirová, avšak tato advokátka ve dvouměsíční dovolací lhůtě, v daném případě do 24. října 2016, dovolatelovo dovolání nenahradila vlastním podáním, nedoplnila je a ani se s ním písemně či ústně do protokolu neztotožnila. Přitom k dovolání doručenému formou advokátního podání soudu prvního stupně až dne 2. prosince 2016, tj. po uplynutí výše uvedené lhůty, nelze přihlížet.
Z uvedeného vyplývá, že zákonem stanovená podmínka dovolacího řízení podle §241 odst. 1 věty první o.s.ř. ve spojení s ustanovením §241 odst. 4 o.s.ř. nebyla před uplynutím dovolací lhůty splněna (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 16. června 2010, sp. zn. 26 Cdo 853/2010, a z 22. října 2014, sp. zn. 26 Cdo 3485/2014 /ústavní stížnosti podané proti citovaným usnesením Ústavní soud odmítl usneseními z 23. 1istopadu 2010, sp. zn. II. ÚS 2794/10, a ze 4. února 2015, sp. zn. III. ÚS 363/2015/, a dále z 8. prosince 2011, sp. zn. 26 Cdo 3238/2011). Nejvyšší soud – předseda senátu Nejvyššího soudu (§243f odst. 2 o.s.ř.) – proto řízení o dovolání proti prvnímu usnesení pro nedostatek uvedené podmínky řízení podle §243c odst. 1 a §104 odst. 2 o.s.ř. zastavil.
Na jiném místě odůvodnění tohoto rozhodnutí je již uvedeno, že soud prvního stupně – po podání dovolání proti druhému usnesení – výrokem II. usnesení ze dne 28. července 2016, č. j. 47 C 59/2010-205, ustanovil dovolateli k ochraně jeho zájmů v dovolacím řízení jako zástupkyni advokátku JUDr. Ivu Kuckirovou – viz rovněž usnesení odvolacího soudu ze dne 21. října 2016, č. j. 37 Co 345/2016-223 (§30 o.s.ř.). Citované usnesení bylo doručeno dovolateli i uvedené advokátce (viz doručenky na č. l. 206 spisu) a v uvedeném výroku nabylo právní moci dne 23. srpna 2016 (viz výklad shora).
Za situace, kdy soud pravomocně ustanovil dovolateli k ochraně jeho zájmů v dovolacím řízení zástupkyni z řad advokátů, je z povahy věci bezpředmětné rozhodovat o dovolání směřujícímu proti usnesení odvolacího soudu (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně), jímž nebylo vyhověno jeho návrhu na určení neúčinnosti doručení usnesení ze dne 20. března 2015, č. j. 47 C 59/2010-157, jímž jej soud prvního stupně vyzval, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta; případná nesprávnost v doručení tohoto rozhodnutí totiž pozbyla vzhledem k takto dodatečně nastalé okolnosti na významu.
Z vyložených důvodů Nejvyšší soud – předseda senátu Nejvyššího soudu (§243f odst. 2 o.s.ř.) – řízení o dovolání proti druhému usnesení rovněž zastavil, a to podle §243b věty před středníkem a §104 odst. 1 o.s.ř., aniž se – z důvodu nadbytečnosti – zabýval nedostatkem povinného advokátního zastoupení dovolatele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. září 2014, sp. zn. 26 Cdo 2479/2014).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. června 2017
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu