ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.2259.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 2259/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněných a) MVDr. J. L. , b) MVDr. J. L. , c) Ing. Z. L. , všech zastoupených Mgr. Taťánou Kolářovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Bělehradská 1191/9, proti povinným 1. E. F. P. , 2. V. P. , zastoupenému Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Barrandova 1920/7, vyklizením bytu a pro 60.928 Kč, o návrhu 2. povinného na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 38 EXE 2518/2015, o dovolání 2. povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2016, č. j. 30 Co 427/2016-387, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Povinný č. 2 napadl dovoláním usnesení odvolacího soudu, jímž potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 (soud prvního stupně) ze dne 1. 7. 2016, č. j. 38 EXE 2518/2015-340, kterým zamítl návrh 2. povinného na zastavení exekuce vyklizením bytu a pro pohledávku ve výši 60.928 Kč vedené soudní exekutorkou JUDr. Ingrid Švecovou, Exekutorský úřad Praha 3, pod sp. zn. 091 EX 01856/15.
Dovolání není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť závěry odvolacího soudu jsou v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Exekuční soud není oprávněn přezkoumávat správnost exekučního titulu, obsahem rozhodnutí je vázán a je povinen z něj vycházet (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněné pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Exekuční soud proto není oprávněn přezkoumávat ani správnost závěrů soudu, které ho vedly k vydání rozhodnutí, jímž uložil povinným vyklidit předmětný byt, ani správnost rozhodnutí o podmínkách vyklizení (lhůty k vyklizení a druhu bytové náhrady). Závěry odvolacího soudu nejsou ani v rozporu s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením (jíž se 2. povinný dovolává), neboť ta - jak přiléhavě konstatoval odvolací soud - nezakládá konkrétní práva osob se zdravotním postižením.
I když lze přisvědčit dovolateli, že podle ustálené soudní praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4128/2016) může návrh na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. podat i povinný, závěr odvolacího soudu, že zatím nejsou důvody pro takovéto zastavení exekuce, odpovídá obsahu spisu.
Námitkami, jimiž zpochybnil správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem (ohledně jejich zdravotního stavu a majetku), uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O návrhu na odklad vykonatelnosti, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. července 2017
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu