ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.3569.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 3569/2017-193
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a/ města Mohelnice , se sídlem v Mohelnici, U Brány 916/2, a b/ Bytového družstva MONAD Mohelnice , se sídlem v Mohelnici, U Brány 916/2, IČO: 25874519, zastoupených JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 376/12, proti žalované M. S. , o zaplacení částky 93.856,74 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 209 C 13/2015, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. prosince 2016, č. j. 12 Co 333/2016-152, ve spojení s usnesením ze dne 16. května 2017, č. j. 12 Co 333/2016-183, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci (podíloví spoluvlastníci domu, v němž se nachází družstevní byt, který v žalovaném období od 10. března 2013 do 31. ledna 2015 užívala žalovaná bez právního důvodu /dále jen „družstevní byt“/) se domáhali, aby jim žalovaná zaplatila z titulu bezdůvodného obohacení částku 93.856,74 Kč s příslušenstvím. Přitom požadovali jednak částku 62.925,82 Kč jako úhradu za užívání družstevního bytu za dobu od 10. března 2013 do 31. ledna 2015 při měsíční úhradě ve výši 2.770,88 Kč a dále částky 10.324,- Kč a 20.607,- Kč jako nedoplatky z vyúčtování služeb souvisejících s užíváním družstevního bytu za léta 2012 a 2013.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. prosince 2016, č. j. 12 Co 333/2016-152, ve spojení s usnesením ze dne 16. května 2017, č. j. 12 Co 333/2016-183, změnil vyhovující rozsudek Okresního soudu v Šumperku (soudu prvního stupně) ze dne 17. března 2016, č. j. 209 C 13/2015-83, tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.
Dovolání žalobců (dovolatelů) proti rozsudku odvolacího soudu není z posléze uvedených důvodů přípustné podle §237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. s. ř.“).
Především nelze přehlédnout, že vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením §241b odst. 3 o. s. ř.) totiž dovolatelé uplatnili i nezpůsobilý důvod, jehož prostřednictvím brojili proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro právní závěr, že ve vztahu mezi žalobci a žalovanou je vyloučena úvaha o bezdůvodném obohacení, stala-li se L. K. členkou bytového družstva a nájemkyní družstevního bytu na základě dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, uzavřené dne 15. února 2012 podle §230 obch. zák. (zákona č. 513/1991 Sb., v tehdy účinném znění) mezi žalovanou (dosavadní členkou družstva a nájemkyní bytu) jako převádějící a L. K. jako nabyvatelkou (dále jen „Dohoda“).
Nelze ani ztratit ze zřetele, že na řešení dovolateli formulované otázky, kterou jako otázku hmotného práva pokládali za dosud neřešenou, napadené rozhodnutí ve skutečnosti nespočívá, neboť odvolací soud přijal předběžný právní názor, že třetí osoba (v daném případě L. K.) se na základě Dohody stala nejen členkou bytového družstva, nýbrž i nájemkyní družstevního bytu. Uvedený názor, je pak v souladu s ustálenou judikaturou (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2014, sp. zn. 31 Cdo 1147/2012, uveřejněné pod č. 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a přiměřeně rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1230/99, uveřejněný pod číslem 7/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), od níž se dovolací soud neodklání ani v posuzovaném případě. V usnesení ze dne 10. září 2014, sp. zn. 31 Cdo 1147/2012, totiž Nejvyšší soud přijal a odůvodnil právní názor, že na základě dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu uzavřené podle §230 obch. zák. přecházejí na nabyvatele též práva a povinnosti vyplývající z dosavadního nájemního vztahu (právo nájmu družstevního bytu).
Dovolací soud konečně nepřehlédl sdělení dovolatelů, že dovolání podávají proti všem výrokům napadeného rozsudku, tj. jakoby i proti jeho nákladovým výrokům. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že ve vztahu k uvedeným výrokům schází v dovolání vymezení dovolacího důvodu (§241a odst. 3 o. s. ř.), jakož i vylíčení, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), přičemž o tyto náležitosti nebylo v této části doplněno ve lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř. Podle názoru dovolacího soudu tak dovolání proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu ve skutečnosti nesměřuje a dovolatelé pouze formálně ohlásili, že dovolání i proti těmto výrokům podávají.
S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř., a proto je dovolací soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 11. 2017
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu