ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.3702.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 3702/2017-239
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci navrhovatelky V. M. , zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, za účasti Společenství vlastníků Borovského 2316 - 2319, Karviná - Mizerov , se sídlem v Karviné, Borovského 2316/3, IČO 03001598, o určení neplatnosti usnesení společenství vlastníků ze dne 24. března 2014, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 Cm 105/2014, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. prosince 2016, č. j. 5 Cmo 228/2016-189, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatelka napadla dovoláním usnesení Vrchního soudu v Olomouci (odvolací soud) ze dne 15. 12. 2016, č. j. 5 Cmo 228/2016-189, kterým potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2016, č. j. 29 Cm 105/2014-161, jímž zamítl návrh na určení neplatnosti usnesení shromáždění Společenství vlastníků Borovského 2316 - 2319, Karviná - Mizerov ze dne 24. 3. 2014 a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, přípustné, neboť odvolací soud otázku časového omezení pro podání návrhu na určení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek podle §1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vyřešil v souladu s judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Navrhovatelka se svým návrhem domáhala přezkumu usnesení, které přijalo shromáždění vlastníků jednotek na schůzi dne 24. 3. 2014, tedy rozhodnutí podle §1209 odst. 1 o. z. Postupem podle §1209 odst. 1 o. z. (stejně jako dříve - do 31. 12. 2013 – podle §11 odst. 3 věty třetí zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů) se přehlasovaný vlastník jednotky může domáhat pouze určení (vyslovení) neplatnosti usnesení přijatého shromážděním (soud nemůže změnit usnesení přijaté shromážděním vlastníků, ani toto usnesení nahradit svým vlastním rozhodnutím - viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 26 Cdo 2360/2016, usnesení téhož soudu ze dne 15. 3. 2017, č. j. 26 Cdo 4567/2016), a to jen návrhem podaným v prekluzivní lhůtě tří měsíců (§1209 odst. 1 věta druhá o. z.). Tvrdí-li proto dovolatelka, že tato prekluzivní lhůta dopadá jen na případy, kdy se vlastník domáhá nahrazení rozhodnutí shromáždění rozhodnutím soudu jiného věcného obsahu, pak přehlíží, že takové rozhodnutí v řízení podle §1209 odst. 1 o. z. vydat nelze.
Námitkami, jimiž odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal se všemi odvolacími námitkami, a jimiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování, uplatnila dovolatelka jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání navrhovatelky podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2017
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu