ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.3847.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 3847/2017-225
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobkyně MOSTECKÉ BYTOVÉ, a. s. , se sídlem v Mostě, ul. J. Skupy 2522, IČO 25438832, proti žalovanému J. P. , L., zastoupenému JUDr. Janem Hejdou, Ph.D., advokátem se sídlem v Mostě, Bělehradská 3347/7, o 282.958 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 12 C 89/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. května 2013, č. j. 12 Co 879/2011-161, 12 Co 86/2013-161, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 31. 5. 2013, č. j. 12 Co 879/2011-161, 12 Co 86/2013-161, rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 2. 5. 2008, č. j. 12 C 89/2005-96, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 1. 4. 2009, č. j. 12 C 89/2005-107, v napadené části co do částky 70.425,80 Kč s úrokem z prodlení změnil tak, že žalobu v této části zamítl, co do částky 184.236,20 Kč s příslušenstvím jej potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se však v dovolání nenachází a nelze je zjistit ani z jeho obsahu [požadavek, aby právní otázka byla dovolacím soudem posouzena jinak (než soudem odvolacím), není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013, odmítl, či výše citované R 4/2014)].
Dovolatel rekapituluje zjištění a právní hodnocení soudů obou stupňů, právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem zpochybňuje prostřednictvím skutkových námitek a vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. (zřejmě i proto, že nesprávně vycházel z přípustnosti dovolání upravené v o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012). K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237- 238a o. s. ř.).
Jen pro úplnost lze dodat, že dovolatel sice uvádí, že rozsudek odvolacího soudu napadá „ve všech jeho třech výrocích“, nelze však přehlédnout, že námitky směřují jen proti potvrzující části výroku I. (týkající se zaplacení částky 184.236,20 Kč s příslušenstvím). Dovolání proti části výroku I., kterou byl rozsudek soudu prvního stupně změněn (co do částky 70.425,80 Kč s úrokem z prodlení), by ostatně bylo subjektivně nepřípustné, neboť tímto výrokem nebyla dovolateli způsobena újma odstranitelná jeho změnou či zrušením (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, ročník 1998). Dovolání proti výroku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, by nebylo přípustné podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť jde o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč.
Protože dovolání trpí vadami (§241a odst. 2 o. s. ř.), jež nebyly ve lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 věty první (ve spojení s §243f odst. 3) o. s. ř. dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. listopadu 2017
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu