ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.4017.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 4017/2017-112
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobců a) L. U. , b) L. U. , obou V., zastoupených Mgr. Petrem Maršálkem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Stará cesta 676, proti žalovanému S. D. , S., zastoupenému JUDr. Janem Navrátilem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská 378/1, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 78/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. března 2017, č. j. 19 Co 191/2016-77, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.267 Kč k rukám Mgr. Petra Maršálka, advokáta se sídlem ve Vsetíně, Stará cesta 676, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti napadenému rozsudku odvolacího soudu, jímž potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. 2. 2016, č. j. 7 C 78/2015-58, kterým žalovanému uložil povinnost do jednoho měsíce od právní moci rozsudku vyklidit tam blíže specifikovaný byt, Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Takový údaj se však v dovolání nenachází a ani z celého jeho obsahu nelze zjistit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Namítá-li dovolatel, že soud své závěry nedostatečně odůvodnil a že řízení zatížil vadami (neprovedl jím navržené důkazy, nezabýval se všemi odvolacími námitkami), uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení pak může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.). K výtkám dovolatele, že odvolací soud (soud prvního stupně) neprovedl další důkazy, které navrhoval až poté, co nastala koncentrace řízení, lze jen pro úplnost uvést, že přípustností důkazů po koncentraci řízení se zabývala řada rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněný pod číslem 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a soudy obou stupňů se od této ustálené rozhodovací praxe neodchýlily.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 6. listopadu 2017
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu