ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.4031.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 4031/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně RYBÍ LÍHEŇ, spol. s r.o. , se sídlem v Třebíči, část Stařečka, Poušov 966, IČO 46991981, zastoupené JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 770/52, proti žalovanému J. T. , zastoupenému JUDr. Boženou Kristiánovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, L. Pokorného 48/37, o užívání rybníka, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 9 C 101/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. května 2016, č. j. 37 Co 205/2015-197, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388 Kč , k rukám JUDr. MgA. Michala Šalomouna, Ph.D., advokáta se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 52, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Třebíči (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. 4. 2015, č. j. 9 C 101/2014-153, uložil žalovanému povinnost napustit vodní nádrž B. rybník na vodním toku Š. potok, říční km 5,22, umístěnou v k. ú. B. na pozemcích p. č. 40/1, p. č. 227 a p. č. 228, zapsaných na listu vlastnictví č. 123 pro obec B., katastrální území B., v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Moravské Budějovice (dále jen „předmětný rybník“), tak aby byla naplněna na kótu hladiny stálého nadržení vody ve výšce 475,60 m n. m. do 40 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a rozhodl o nákladech účastníků (výrok II.) a České republiky (výrok III.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 24. 5. 2016, č. j. 37 Co 205/2015-197, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a III. potvrdil (výrok I.) a ve výroku II. změnil ohledně výše nákladů (výrok II.); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud posoudil věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že nájemní vztah mezi účastníky založený nájemní smlouvou ze dne 1. 11. 2011 trvá a žalovaný je povinen udržovat předmětný rybník ve smyslu §664 obč. zák. ve stavu způsobilém smluvenému způsobu užívání. Shodně jako soud prvního stupně vyložil čl. III. odst. 1 nájemní smlouvy jako rozvazovací podmínku nesplnitelnou, k níž se nepřihlíží (§36 odst. 1 obč. zák.), neboť odbahnění předmětného rybníka nebylo objektivně možné provést dle parametrů předané projektové dokumentace.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, které není přípustné podle §237 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 – dále jen „o. s. ř.“, neboť odvolací soud posoudil dovoláním zpochybněnou otázku nemožnosti rozvazovací podmínky v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 33 Odo 753/2004), podle níž závisí-li právní následky (účinky) právního úkonu (smlouvy) na splnění podmínky, platí, že podmínka nesmí být v době právního úkonu nemožná (nesplnitelná), přičemž k nemožné podmínce rozvazovací se nepřihlíží a právní úkon jako celek zůstává nedotčen (srov. §36 odst. 1 věta druhá obč. zák.). Závěr odvolacího soudu, že sjednaná rozvazovací podmínka byla nemožná, uvedené judikatuře odpovídá, jestliže měl být předmětný rybník odbahněn podle projektové dokumentace, která neodpovídala jeho skutečnému stavu, a tak od počátku nebylo současné splnění všech jejích kriterií objektivně možné.
Zbývá dodat, že výše uvedené závěry nejsou v rozporu ani s názory vyslovenými v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1787/2007, ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3334/2010, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2013, sp. zn. 28 Cdo 420/2013, na něž poukazoval dovolatel.
Protože není důvod, aby tato otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 23. ledna 2017
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu