ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.4031.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 4031/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně Quintero, a.s. , se sídlem v Praze 3, náměstí Jiřího z Poděbrad 1561/9, IČO 02324989, zastoupené Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Postupicích 58, proti žalovaným 1) R. Š. , a 2) J. Š. , oběma zastoupeným Mgr. Petrem Sikorou, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, o zaplacení částky 39.936 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 264/2014, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2017, č. j. 25 Co 446/2016-193, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 5. 8. 2014 se žalobkyně domáhala, aby soud žalovaným uložil povinnost zaplatit jí částku 43.296 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu na nájemném za období od listopadu 2013 do února 2014. V průběhu řízení vzala žalobu v částce 3.360 Kč s příslušenstvím zpět a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno.
Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. 6. 2016, č. j. 4 C 264/20114-158, žalobu ohledně částky 39. 936 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.) a žalovaným nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. 3. 2017, č. j. 25 Co 446/2016-193, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 39.936 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalovaní dovoláním, o kterém Nejvyšší soud České republiky rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání žalovaných není podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč. Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Zbývá dodat, že dovolací soud sice nepřehlédl, že žalovaní rozsudek odvolacího soudu napadají jakoby v celém rozsahu, zastává však s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k němu schází v dovolání jakékoliv odůvodnění (obsah odůvodnění dovolání tvoří převzaté vyjádření žalovaných k odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2017
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu