ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.4439.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 4439/2017-251
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobce hlavního města Prahy , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, proti žalovanému D. M. , P., zastoupenému Mgr. Lukášem Eichingerem, MBA, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, o zaplacení částky 36.672 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 13/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2017, č. j. 15 Cmo 21/2016-225, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.485 Kč, k rukám Mgr. Lukáše Eichingera, MBA, advokáta se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 6. 2016, č. j. 58 Cm 13/2014-170, rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 36.672 Kč, zamítl žalobu ohledně požadovaného úroku z prodlení ze žalované částky od 2. 6. 2010 do zaplacení v zákonné výši a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání účastníků Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 2. 2017, č. j. 15 Cmo 21/2016-225, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí úroku z prodlení potvrdil, změnil jej tak, že zamítl i žalobu o zaplacení částky 36.672 Kč, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Dovolání žalobce Nejvyšší soud projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné, protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.). Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Zbývá dodat, že dovolací soud sice nepřehlédl sdělení dovolatele, že dovoláním napadá i akcesorický nákladový výrok rozsudku odvolacího soudu. Zastává však s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Proti tomuto výroku totiž dovolatel nikterak nebrojil, nýbrž ho napadl ryze formálně jen proto, že jde o výrok závislý. Tato skutečnost je pak zřejmá rovněž z toho, že v poměru k uvedenému výroku schází v dovolání mimo jiné i vymezení (způsobilého) dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 20. listopadu 2017
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu