ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.4735.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 4735/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobkyně MAMUT SERVIS s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Ke Strašnické 51/14, IČO 24688231, zastoupené JUDr. Ladislavem Břeským, advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, proti žalovanému M. P. , zastoupenému JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem v Kolíně, Legerova 148, o plnění povinností z nájemní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 11 C 114/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. února 2016, č. j. 23 Co 25/2016-109, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kolíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 5. 2015, č. j. 11 C 114/2013-76, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalovanému (společně s 2. žalovanou – S. P.) byla uložena povinnost umožnit jí vstup do tam specifikované nemovitosti a povinnost zdržet se jednání, které by jí v rozporu se smlouvou o nájmu nebytových prostor ze dne 2. 4. 2012 znemožňovalo výkon její podnikatelské činnosti. Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 2. 2016, č. j. 23 Co 25/2016-109, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu ke 2. žalované potvrdil a ve vztahu k 1. žalovanému změnil tak, že žalobě vyhověl.
Dovolání žalovaného Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Takový údaj se však v dovolání nenachází a ani z celého jeho obsahu nelze zjistit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Námitkami, jimiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění (týkajících se obsahu nájemní smlouvy a výkladu jejího textu) navíc dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř
O návrhu na odklad vykonatelnosti, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. února 2017
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu