ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.4746.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 4746/2017-127
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce města Rychnov nad Kněžnou , se sídlem Rychnov nad Kněžnou, Havlíčkova 136, zastoupeného JUDr. Miloslavem Tuzarem, advokátem se sídlem Rychnov nad Kněžnou, Palackého 108, proti žalované L. H. , zastoupené Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem Pardubice, třída Míru 92, o zaplacení částky 103.976,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 53 C 53/2012, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. března 2017, č. j. 24 Co 91/2017-60, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 30. března 2017, č. j. 24 Co 91/2017-60, potvrdil usnesení ze dne 23. ledna 2017, č. j. 53 C 53/2012-47, kterým Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (soud prvního stupně) odmítl pro opožděnost odpor žalované proti platebnímu rozkazu ze dne 31. července 2012, č. j. 53 C 53/2012-22, a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dovolatelka) dovolání, k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil.
Z ustanovení §238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř.“) vyplývá, že dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky ve své rozhodovací praxi dospěl k závěru, že mimořádným opravným prostředkem, jenž slouží k prověření správnosti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil či změnil usnesení, kterým soud prvního stupně odmítl odpor proti platebnímu rozkazu (elektronickému platebnímu rozkazu) jako opožděný, je žaloba pro zmatečnost; přípustnost dovolání proti tomuto rozhodnutí tak vylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. f/ (nyní písm. e/) o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 22. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 2437/2013, uveřejněné pod číslem 42/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či z 29. října 2015, sp. zn. 33 Cdo 4270/2015).
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné za splnění předpokladů vyplývajících z ustanovení §237 o. s. ř., přípustnost dovolání nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání sepsaným advokátem nelze za účelné považovat, neboť vyjádření se minulo důvody, pro něž bylo dovolání odmítnuto, a proto bylo pro rozhodnutí o dovolání bezvýznamné.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 12. 2017
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu