ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.4827.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 4827/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně H. D. , zastoupené obecným zmocněncem Ing. R. M., proti žalované H. F. , zastoupené opatrovníkem Mgr. Petrem Filippim, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, o zaplacení 61.193 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 54/2014, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2016, č. j. 17 Co 328/2015-107, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 29. 1. 2016, č. j. 17 Co 328/2015-107, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 (soud prvního stupně) ze dne 23. 6. 2015, č. j. 13 C 54/2014-97, jímž s odkazem na ustanovení §159a odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, zastavil řízení o žádosti žalované o osvobození od soudních poplatků pro dovolací (správně odvolací) řízení. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že o žádosti žalované nelze znovu rozhodnout, neboť její dřívější návrh na osvobození od soudních poplatků byl pravomocně zamítnut a žalovaná neuvádí žádné nové okolnosti, které by osvobození od soudních poplatků (§138 odst. 1 o. s. ř.) odůvodňovaly.
Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť závěr odvolacího soudu (i soudu prvního stupně), že v případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (§159a a §167 odst. 2 o. s. ř.), je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), od níž není důvod se odchýlit.
Podle obsahu spisu soud prvního stupně rozsudkem (pro zmeškání) ze dne 14. 4. 2014, č. j. 13 C 54/2014-21, uložil žalované zaplatit 61.193 Kč s poplatkem z prodlení a náklady řízení. Rozsudek napadla odvoláním žalovaná, soud prvního stupně usnesením ze dne 26. 6. 2014, č. j. 13 C 54/2014-36, odvolací řízení zastavil, neboť žalovaná nezaplatila soudní poplatek z odvolání. I toto usnesení napadla žalovaná odvoláním (a rovněž požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, její žádost soudy zamítly) a odvolací soud usnesením ze dne 28. 4. 2015, č. j. 17 Co 132/2015-80, odvolání odmítl (pro jeho vady). Toto odmítací usnesení napadla žalovaná dovoláním, soud prvního stupně usnesením ze dne 8. 6. 2015, č. j. 13 C 54/2014-94, dovolací řízení zastavil, neboť žalovaná nezaplatila soudní poplatek z dovolání. Podáním, které soud prvního stupně zřejmě posoudil podle jeho obsahu jako odvolání proti usnesení o zastavení dovolacího řízení (a činil proto v řízení další úkony), žalovaná požádala (opět) o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 23. 6. 2015, č. j. 13 C 54/2014-97, které odvolací soud potvrdil usnesením ze dne 29. 1. 2016, č. j. 17 Co 328/2015-107, řízení o osvobození od soudních poplatků zastavil. Soudy obou stupňů shodně dospěly k závěru, že o žádosti žalované o osvobození od soudních poplatků již bylo v řízení pravomocně rozhodnuto, žalovaná neuvedla žádné nové skutečnosti a dalšímu rozhodnutí tak brání překážka věci rozhodnuté (§159a odst. 5 o. s. ř.). Nepřesně pak soudy v odůvodnění svých rozhodnutí uvádí, že předmětem je žádost o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Řízení o dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu ze dne 28. 4. 2015, č. j. 17 Co 132/2015-80, o odmítnutí vadného odvolání však bylo zastaveno a opravný prostředek (jímž mohlo být pouze odvolání) žalovaná podala proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku a současně požádala o osvobození od soudních poplatků (napadá tedy rozhodnutí soudu prvního stupně a žádá-li zároveň o osvobození od soudních poplatků, pak tak může činit jen pro toto odvolací řízení – jiné řízení není podle obsahu spisu zahájeno).
Žádá-li žalovaná o osvobození od soudních poplatků (opět) pro odvolací řízení a neuvádí žádné nové skutečnosti, je závěr odvolacího soudu o zastavení řízení o její žádosti o osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté v konečném důsledku v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (viz výše citované R 99/2013).
Námitkami, jimiž žalovaná zpochybnila skutková zjištění učiněná odvolacím soudem (soudem prvního stupně), uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se končí řízení, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. července 2017
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu